Děti boží

Zvoleno namátkou, výběr stvrzen nejvyššími hodnotami a pochvalnými komentáři od několika mých oblíbených čtenářů, ale tentokrát se s nimi neshodnu. Možná je to dáno neznalostí předchozí knihy (kterou číst nebudu, i kdyby "Děti boží" neprozradily vše podstatné), každopádně jsem hned ze startu zahořela antipatiemi k vypravěči. Já pro tyhle trosky, co veškerou důstojnost vyměnily za chlast, jaksi nenacházím pochopení. Bývalý elitní (?) voják se utápí v sebelítosti a alkoholu, místo aby výčitky svědomí mírnil například péčí o blízkou osobu, která byla postižena mnohem hůř. Následují mírné spoilery. Pokud bych se přenesla přes své pohrdání k charakteru “Pé”, pořád zde máme nevěrohodnost v dalších ohledech. No jasně, agenti FBI jsou jistě celí žhaví žádat o pomoc psychickou i fyzickou zříceninu, šůrující podělané hajzly v putyce nejzapadlejší díry USA. Vždyť kdo by mohl být spolehlivějším spolupracovníkem při vyšetřování únosů dětí, než odepsaný notor, jehož jedinou životní potřebou je upíjet se každý den, dokud neupadne do bezvědomí ve vlastních chcankách a zvratcích? A také je to zřejmě ohromně sexy - krásné ženy skáčou zchátralému smraďochovi do postele div ne s rozběhem, dokonce i lesba se ochotně přitulí. Nežrala jsem ani superrychlou léčbu závislostí: jakmile “Pé” přičichne k případu, najednou po chlastu ani nevzdechne. Pro drogy je později ochoten udělat COKOLIV, ovšem stačí se od nich vzdálit pár kroků a jsou zapomenuty. Mohla bych rozepsat více scén, zasluhujících přinejmenším nespokojený úšklebek, nechci však zabíhat do detailů. Svým negativismem, popisy hnusu, deprimujících stavů, odporných rádoby lidí a nedostatkem světlých stránek mi “Děti boží” připomněly “Nabarvené ptáče”, akorát si za hlavní terč nevzaly nevzdělané burany, nýbrž církev (to není spoiler, už prolog ukazuje obviňujícím prstem na pány s kolárkem). Nepříjemný román, zanechávající v duši prvoplánový zápach rozkladu; zvažuji svých 50% zredukovat na dvě zahnívající kupky mrtvol. EDIT: Exekuce vykonána. V průběhu večeře jsem dojmy převalovala mezi pilinami a tři hvězdy by klamně naznačovaly převažující plusy. Pro mě bohužel ne. Souzním s postřehy Jizi.

Velmi napínavá akční detektivka, která má přímočarý děj a rychlý spád. Ovšem jsou tu i slabiny: Hiddenův námět stojí na vratkých nohách, když se snaží čtenáře neustále udivovat a šokovat. Také závěr je dost useknutý: Čtenář si přece musí všechno domyslet sám :). Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem byl knihou zklamán. Naopak jsem hltal stránku za stránkou a knihu jsem přečetl během dvou dnů, takže ji mohu jen chválit. Navíc musím dodat, že autorův styl psaní je originální, jedinečný a dobře se čte.