Objednávka

Získejte slevu na nákup až 500 Kč. 

Deník 1938-1945

Recenze(301)

90 %

(301 Recenzí)

Jazyk

čeština

Příběh dívky, která přežila holocaust. Vůbec první vydání autentického deníku pražské židovské dívky vychází s předmluvou Zdeňka Mahlera a doslovem Ivana Klímy. Deník Helgy Weissové je autentickým svědectvím dívky z pražské židovské rodiny, která přežila hrůzy druhé světové války. Stejně jako v...
Příběh dívky, která přežila holocaust. Vůbec první vydání autentického deníku pražské židovské dívky vychází s předmluvou Zdeňka Mahlera a doslovem Ivana Klímy. Deník Helgy Weissové je autentickým svědectvím dívky z pražské židovské rodiny, která přežila hrůzy druhé světové války. Stejně jako v případě Deníku Anny...
Příběh dívky, která přežila holocaust. Vůbec první vydání autentického deníku pražské židovské dívky vychází s předmluvou Zdeňka Mahlera a doslovem Ivana Klímy. Deník Helgy Weissové je autentickým svědectvím dívky z pražské židovské rodiny, která přežila hrůzy druhé světové války. Stejně jako v případě Deníku Anny Frankové jde o dílo mezinárodního významu, jež se stane součástí paměti lidstva.

V roce 1938, kdy si Helga začala deník psát, jí bylo devět let. Spolu s rodiči prožívala první příkoří, kterých se Židé v protektorátu dočkali, a jen bezmocně přihlížela postupným deportacím svých kamarádů, spolužáků i příbuzných. Roku 1941 se Weissovi dostali do Terezína, kde žili společně až do otcovy deportace do Osvětimi v roce 1944. Dva dny po jeho nuceném odjezdu byly do transportu zařazeny i Helga s matkou. Školní sešit, do kterého Helga po celé ty roky tužkou zapisovala děsivý vývoj událostí i své pocity, zazdil její strýc do jedné z terezínských zdí. Helžin tatínek byl v Osvětimi zavražděn, ale Helga i její maminka jako zázrakem přežily pobyt v Osvětimi, Freibergu a Mauthausenu i náročnou cestu zpátky domů do Prahy. Helze je patnáct a půl, když do deníku dopisuje své zážitky od odjezdu z Terezína. Je jednou z mála Židů, kteří se do Prahy vrátili a i po válce ve městě zůstali.

Autentický deník Helgy Weissové (provdané Hoškové) doprovází ilustrace, na nichž malá Helga zachytila svou touhu po normálním životě, pospolitost lidí žijících v Terezíně, snahu dospělých děti i v tak složitých podmínkách vzdělávat i každodenní podobu života v ghettu. V knize najdete také několik stránek přetištěných ze sešitu, který její příběh uchoval, a rodinných fotografií.

Helga Hošková-Weissová se narodila 10. listopadu 1929 v Praze v židovské asimilované rodině. V prosinci 1941 byla s rodiči deportována do terezínského ghetta, prošla Osvětimí, Freibergem a Mauthausenem. Je jedním z mála bývalých terezínských dětí, které přežily holocaust. Po válce se vrátila s matkou do Prahy, otec nepřežil. Dohonila ztracená školní léta, vystudovala střední grafickou školu a současně externě gymnázium. Složila maturitu na obou školách a pokračovala ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v atelieru profesora Emila Filly a Aloise Fišárka. Ve své umělecké tvorbě se věnuje převážně válečné tematice. V roce 1954 se provdala za hudebníka Jiřího Hoška, má syna, dceru a tři vnučky a dodnes žije v pražském bytě, ve kterém se narodila. Obrázky, které namalovala a nakreslila při pobytu v Terezíně a které doprovázejí její deník, byly v roce 1998 publikovány v knize Maluj, co vidíš (Zeichne, was Du siehst, Wallstein Verlag) a v roce 2010 v novele I viděl Bůh, že je to špatné (And God Saw That It Was Bad, Yad Vashem Publications), kterou napsal její tatínek při pobytu v Terezíně. Své malby a kresby vystavovala na četných výstavách po celém světě. V roce 1993 byla její tvorba oceněna udělením čestného doktorátu na Massachusetts College of Art v Bostonu. V roce 2009 jí byla udělena Medaile Josefa Hlávky za celoživotní dílo a 28. října 2009 jí byla udělena prezidentem České republiky Václavem Klausem Medaile Za zásluhy I. stupně v oboru kultury, umění a vzdělávání. V roce 2016 přijala z rukou ministra kultury titul Dáma české kultury.

Karolína Anna Měřínská pochází z Vyškova. Je začínající herečkou a současně studentkou 3. ročníku činoherního herectví na JAMU. Herectví, tanec a zpěv ji provází od malička, kdy navštěvovala všemožné kroužky a kurzy a pak úspěšně složila talentové zkoušky na brněnskou konzervatoř. V současné době ji můžeme vidět v inscenaci Eliška Rejčka v Městském divadle Brno a od listopadu 2024 i v Divadle Bolka Polívky v inscenaci Deskový statek. Mimo herectví se věnuje práci s dětmi, její velikou vášní jsou knihy, zvířata a cestování.

Nahrávka vznikla podle knihy Helgy Weissové Deník 1938-1945 vydané Nakladatelstvím JOTA v roce 2012. Copyright © Helga Hošková-Weissová c/o DILIA, 2012. Helga Weissová: Zeichne was Du siehst. Draw What You See. Zeichnungen eines Kindes aus Theresienstadt/Terezín / A Child’s Drawings from Theresienstadt. Herausgegeben vom Niedersächsischen Verein zur Förderung von Theresienstadt/Terezín e. V. / Edited by the Lower Saxony Society for the Preservation of Theresienstadt/Terezín. © 1998 Wallstein Verlag, Göttingen. Alle Rechte vorbehalten / All rights reserved. Audiokniha © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2024. Čte Karolína Anna Měřínská. Hudba, režie, střih a mastering Michal Kurfürst. Vydalo Nakladatelství JOTA, s. r. o., v roce 2024.

Kniha

302 Kč

Audiokniha

348 Kč

Audiokniha

rok vydání 2024

Podrobnosti

Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu

Ve spolupráci s Databazeknih.cz

90%

(301 Hodnocení)

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Populární hodnocení

30.4.2015

22

Tuto knihu jsem četla v časovém sledu s knihou "Vzpomínám na rozinkovou louku". Nechci nic ubírat na neštěstí odsunutých německých občanů, kteří v Sudetech žili po generace, ale rozhodně nezažili takové hrůzy, rozdělení rodin, matek od dětí -( dovede si někdo představit tu hrůzu matky, když ji berou uřvaní nacisti v uniformách z náručí dítě??? a dovede si někdo představit hrůzu malého dítěte, když ho...
Tuto knihu jsem četla v časovém sledu s knihou "Vzpomínám na rozinkovou louku". Nechci nic ubírat na neštěstí odsunutých německých občanů, kteří v Sudetech žili po...
Tuto knihu jsem četla v časovém sledu s knihou "Vzpomínám na rozinkovou louku". Nechci nic ubírat na neštěstí odsunutých německých občanů, kteří v Sudetech žili po generace, ale rozhodně nezažili takové hrůzy, rozdělení rodin, matek od dětí -( dovede si někdo představit tu hrůzu matky, když ji berou uřvaní nacisti v uniformách z náručí dítě??? a dovede si někdo představit hrůzu malého dítěte, když ho vytrhnou od mámy???, ) a vůbec při odsunu nezažili to co nejen židé, ale i všichni ostatní lidé v jejich -nacistických -koncentrácích- myslím tím politické vězně. Jsem člověk narozený spoustu let po válce, nezažila jsem ji , znám ji jen z vyprávění a z knih, přesto mi připadá, že jsme my jako národ zapomněli být ve střehu a takové podobné knihy by snad měli být povinnou četbou.
Číst více Číst více
2.4.2020

14

Opět deník, opět veliká výpovědní hodnota. Setkala jsem se s tím, že deníky Anny a Helgy byly porovnávány - bohužel, porovnávat je totiž nemůžeme, ano obě sice byly náctileté slečny, ale dá se v těchto případech vůbec ještě mluvit o tom, že tehdejší události viděly dětskýma očima? Myslím, že v momentě, kdy se státy celé Evropy nuceně halily do vlajky s hákovým křížem každé dítě dítětem být přestalo,...
Opět deník, opět veliká výpovědní hodnota. Setkala jsem se s tím, že deníky Anny a Helgy byly porovnávány - bohužel, porovnávat je totiž nemůžeme, ano obě sice byly...
Opět deník, opět veliká výpovědní hodnota. Setkala jsem se s tím, že deníky Anny a Helgy byly porovnávány - bohužel, porovnávat je totiž nemůžeme, ano obě sice byly náctileté slečny, ale dá se v těchto případech vůbec ještě mluvit o tom, že tehdejší události viděly dětskýma očima? Myslím, že v momentě, kdy se státy celé Evropy nuceně halily do vlajky s hákovým křížem každé dítě dítětem být přestalo, všichni museli rychle dospět. Navíc každá z těch dívek žila v jiném státě, takže je srovnávání nemístné, navíc každá byla úplně jiná. Helga deník prokládala obrázky, malovala co viděla a zažila, když si člověk uvědomí, že to malovalo dítě, je to o to děsivější. Nepoužívala třeba tak vzletné fráze jako Anna, ale malovala a přesto pro mě z nepochopitelných důvodů její deník tak známý není i když je úplně stejně silný.
Číst více Číst více

Více od autora:

Helga Weissová

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat