Couchsurfing v Rusku

Kniha má skvělé tempo, je vidět, že je autor novinář. Je zábavné sledovat jeho putování po různých zapadlých regionech Ruska a vidět ten střet kultur, který zákonitě nastává. Autor si ovšem jako své průvodce nevybírá typické představitele zdejšího etnika, ale spíš excentrické, někdy extrémně vzdělané a vyhraněné osobnosti. Takže o normálním životě rusů se toho moc nedozvíme. Od půlky už tam na mě bylo nějak moc politiky a propagandy.

Couchsurfing je určitě skvělá příležitost, jak poznat život místních, resp. tamějších, obyvatel. Když pak své zkušenosti a zážitky někdo zpracuje formou cestopisu, může mnoho lidí potěšit. Jen by to chtělo si vybírat hostitele pro danou zemi typické, normální, obyčejné, a nikoliv jen výstřední, žijící rozhodně jinak, než je v zemi zvykem. Tady se však autor rozhodl podle svého hesla: "Co je normální, to je zoufale nudné. Zajímavé to začíná být až tam, kde měřítko estetiky hraničí s extrémem." Přece jen nezapřel, že je spíš bulvární novinář než cestovatel. Jak se obyčejným Rusům žije, jsme se tedy moc nedozvěděli, zato nám pan autor, s typicky německou povýšeností, nezapomněl neustále vnucovat své propagandistické poučky. Styl psaní však byl jinak celkem příjemný a některé informace přece jen zajímavé. Např., že v některých oblastech v Rusku mají za povinný předmět šachy (s.72). A ještě pár citátů: "Čím větší auto máš, tím dál pro tebe musí traktor zajet." (s.162) "Ne každý, kdo dělá kroky, postupuje vpřed. Ne každý, kdo stojí na místě, je bez pohybu." (s.185) "Když něčemu stejnému věří téměř sto procent lidí okolo, je docela snadné potlačit nejprve jakékoli protiargumenty a poté i vlastní rozum." (= názor autora - docela výstižný i ve vztahu k masovým demonstracím, s.192). Oceňuji překlad knihy a zejména četné vysvětlivky, které mnohdy sloužily nejen k pochopení, o čem se píše, ale i jako opravy autorových nepřesností. Jo a ti medvědi a balalajky tam jsou! Podtitul je nepravdivý...