„Válka nás přejela jako parní válec…“ Na zprávu ze západní fronty, kde klid byl jen přízračnou předehrou k umírání, navázal velký německý humanista žalozpěvem o mladých, jejichž odhodlání změnit svět zmařila první světová válka. Ernst Birkholz z roty padlého Paula Bäumera se na sklonku roku 1918 s kamarády dostává domů do civilu. Šrapnelům unikli, ale zákopy si ve zmrzačeném srdci nosí dál a někdy ani hrůzou neposedí na židli. Zdá se, že mír je pro ně pouhým prodloužením svrabu, který zažívali v bojové linii. Tam se však mohli spolehnout jeden na druhého, kdežto v nové německé republice je nouze o jídlo i o práci, jejich hrdinství už národ nedojímá a násilím si úctu nezjednají. Znamenitý iniciační román žaluje politiky za kalvárii těch, jimž zbylo leda odcizení: stav, pro nějž medicína tenkrát neznala termín „posttraumatický stresový syndrom“. Okolí s nimi nebylo, nechápe je – a tak mají veteráni návrat do života čistě ve své moci, jelikož na nejtěžší věci jsme vždycky sami. Volné pokračování slavného románu Na západní frontě klid patří k nejvýraznějším protiválečným dílům autorů tzv. ztracené generace. Filmové adaptace se v Hollywoodu dočkalo už v roce 1937. „Mrazivě moderní vhled do psychiky válečných veteránů, pro které nejtěžší bitva teprve začne. A bohužel se to opět děje a bude dít v přímém přenosu… Sláva Ukrajině!“ – Pavel Batěk, 2023. „Duši může být ještě o dost hůř než naší peněžence v čase krize. Zato svět je bohatší o jednoho velkého spisovatele.“ – The New York Times Book Review, 1931. „Působivý výraz, průzračný styl, promyšlená kompozice. Co přesvědčivěji poukazuje na nesmyslnost válčení?“ – Vossische Zeitung, 1931. „Pořád jsme v týle cítili ten stín a chtěli mu uniknout. Mysleli jsme, že se žene za námi a pronásleduje nás. Nevěděli jsme, že jsme ho vlekli s sebou – že nebyl za námi, nýbrž v nás, v nás samých. Zbloudili jsme. Pojďte, budeme společně hledat cestu zpátky.“ – ukázka z knihy.