Čarodějky

Za mě to bylo moc krásné čtení s vůní šalvěje, žebříčku a rozmarýnu. Hezky nakombinované příběhy 4 generací, konec mi přišel moc smutný, ale to na hodnocení plným počtem nic nemění. Karin má nejen režisérský, ale i spisovatelský talent. Pěkné.

Od autorky moje druhá přečtená kniha. Pro mě to byl opět silný příběh. Něco mezi nebem a zemí. A nejde tady jen o stará tajemství, jde mnohem o víc. Po tragické události, kdy Debora, jedno z dvojčat málem přijde o život a skončí v nemocnici, bojuje o život a snaží se zorientovat ve svém životě, ve své minulosti. Se sestrou Táňou byly celý život jako noc a den. Co jedna milovala, druhá nenáviděla. Po čem druhá toužila, z toho měla druhá strach. Střípky minulosti vyplouvají na povrch ze starých deníků babičky Hermíny. Dozvídáme se kus minulosti o jejich matce Elen, o tátovi Alexovi, o Máje, která je dcerou Debory. Knihu prolíná vyprávění o kouzelnických trikách Alexe, o velké touze, nenaplněné lásce, o zraněních, které bolavá duše vytěsní z hlavy. Chalupa v lesích, kde po několik generací žijí jen ženy. Mužům se tam nedaří. Jako kdyby chalupu a ženy někdo kdysi proklel. Kniha je rozdělená do třech částí, ale ani to nemuselo být, celou knihou se prolíná minulost i přítomnost. Druhá polovina pro mě byl silný zažitek. Není to o tom, že by tam po sobě vrhali kouzly. Je to o souznění s přírodou, o znalosti bylinek, o starých knihách, zaklínání a prolité krvi. Není radno si zahrávat. A také dávejte pozor, co si při zaklínání přejete. Určitě doporučuji.