Mezi tituly zaměřenými na osobní rozvoj se Arnieho 7 zásad pro život zřetelně vyjímá nejen portrétem úspěšného kulturisty, herce a politika na obálce, ale také tím, s jakou naléhavostí se autor na čtenáře obrací. Jako by mu skutečně bylo líto každého promarněného talentu, který někde dřímá, a jako kdyby mu největší radost způsobilo, pokud jeho pravidla co nejvíce lidí beze zbytku využije a zúročí ve svůj vlastní prospěch. A to je na tom asi to nejsympatičtější.

Na stará kolena se Arnold čím dál více vrací, sepisuje paměti, skládá si ten příběh dohromady. Věřím, že kdo už si dal třeba jeho autobiografii 'Total Recall' a k tomu letošní třídílnou sérii od Netflixu, bude ve velmi známých vodách, možná, že stejně tak za to může i množství rozhovorů, podcastů, co už jsem si pustil, ale jako bych to už vše slyšel. Arnoldova zpráva je správná, do jisté míry stoická (vím, že čte Ryana Holidaye) a především má působit jako motivační, dalo by se říct, že Arnie kráčí s dobou u další, nové role - influencer. Mnoho z příkladů pak Arnold podporuje vlastním příběhem a všechno to má v té jednoduchosti kouzlo, o to víc v originále. No plan B. Plán B neexistuje. Plán B je zajistit, že plán A bude fungovat. Work works. Pracuj, pracuj tvrdě. Reps. Životní analogie z posilování. Je fajn to poslouchat načteno přímo samotným Arnoldem. Sell. Důležitost umět věci prodat je něco, co jsem Arnolda viděl už několikrát zmiňovat, k čemu vám je, že jste nejlepší v tom, nebo onom, když to neprodáte? Rozebírá, jak záměrně dával na plakáty svých filmů vždy svoje jméno (které mu mimochodem vnucovali, že si má změnit, stejně tak velice často uvádí případy, kdy mu lidé říkali, že něco nějak nejde, nesmí tak být, nebo nemůže, ale on si stejně našel cestičku). Právo si stěžovat získáte až tím, že vůbec něco s problémem začnete dělat. Cituje tu i spousty lidí. Arnold se pasuje do role týmového hráče, kterému mnozí na jeho cestě pomohli, a že jinak to ani nejde, je nesmysl, mimo profesionální klání, vzájemně zápolit, tvrdí (nevím, jestli by proti tomuhle jeho odpůrci neměli hodně námitek). Failure. Nebát se selhat, přijmout úzkost, jako důležitou část růstu a přiležitost k tomu se poučit. Nejsnazší cesta, jak někomu uzavřít mysl, je neumožnit mu snít. Arnold začíná hodně u vizí, formování cílů, nemusí být veliké, ale je důležité v nich pokračovat, jakoby je nabalovat, zkoušet pořád něco, co vás děsí, ale zkusit to a jít dál, jinak by se nestal nejslavnějším kulturistou, akční hvězdou, guvernérem, teď mluví o tom, jak dále pokračuje a snaží se poprvé natáčet v TV, párkrát pronesl motivační věty a boom, najednou je nečekaně zván, aby šel dělat přednášky, podcasty, motivační proslovy, "za které jsou lidé mu ochotni platit jako prezidentům". Je to o neustálém pokračování, teď jakoby se jeho role přenesla, logicky, málokdo má životní příběh, jako on, i do role mentorské, reflektivní. A zároveň je to i hodně pořád jen obyčejný selský rozum. Arnold pořád opakuje, že kdyby nebyl dostatečně motivovaný, posedlý jít, dokázat všem, že se pletou, nic z toho by se nestalo, často i reflektuje o tom, jak by jeho život vypadal, kdyby nic z toho neudělal a kráčel v rodinných šlépějích, žil v Rakousku, a posiloval jen jako koníček. Řekl bych, že tady míra nadšení asi hodně závisí na tom, kolik už toho máte nastudováno a v jak pro-motivační náladě vás to zrovna chytí.