Bezohlední lidé

O tom jak jsi blbá kráva nechala od Facebooku zničit život a zdraví za plat, ze kterého jsi nemohla dovolit ani hlídání pro dítě, byť dělala mezi dvanácti nejvyššími lidmi a její kolegyně si ťapala v lodičkách od Laboutina. Jo, existují workoholici. Existují ambiciózní paka, co v práci tráví každou minutu. Existují lidi, kteří svojí práci prostě vážně fakt milujou. Ale to, že ji nenapadlo, že je něco blbě s jejím platem, to mi fakt hlava nebere. Nebudu obviňovat oběť. Ale líto mi jí taky není.

Facebook. Sociální síť, kterou zná téměř každý a kterou většina z nás používá denně, často úplně automaticky. Jen málokdy se ale zamýšlíme nad tím, jak funguje v pozadí, jak pracuje s našimi daty a jak výrazně dokáže ovlivňovat jednotlivce i celosvětové dění. Právě tohle mě na knize zaujalo hned na první pohled a bylo mi jasné, že se do ní chci pustit. Začátek byl pro mě velmi silný a čtenářsky vděčný. Autorka popisuje svou profesní cestu, to, jak se k práci ve firmě vůbec dostala, jak si de facto sama vytvořila pracovní pozici a co ji postupně dovedlo až přímo do prostředí Facebooku. Do vyprávění nenásilně vplétá i střípky ze svého dětství a dospívání, což příběhu dodává osobnější rovinu a pomáhá lépe pochopit její motivace. Jakmile se děj přesune přímo do útrob Facebooku, dostává se čtenář k popisům každodenní práce, interních problémů, politických témat, firemní kultury i širšího pohledu na fungování sociálních sítí jako takových. Tyto pasáže jsou místy velmi zajímavé a nutí k zamyšlení, zejména v kontextu vlivu sociálních médií na společnost. Přesto musím říct, že s postupujícím čtením moje nadšení postupně sláblo. Zatímco úvod mě opravdu chytil, pozdější části na mě působily spíše ploše a děj mnou místy jen prošel, aniž by ve mně zanechal silnější stopu. Neznamená to ale, že by kniha byla špatná, spíš si myslím, že nesedla úplně mně. Věřím, že čtenáři se silnějším zájmem o technologické zákulisí, politiku a fungování velkých korporací v ní najdou mnohem víc, než jsem v ní našla já.