Babičky: Mrtvý kuchař

Nazvat Mrtvého kuchaře detektivkou je hodně benevolentní vnímání žánru. Ale jako vtipný román o seniorské demenci funguje bezvadně a to včetně takových detailů, jako že i děj sám občas přestává vnímat zápletku. Nepřeháním, když řeknu, že více než polovinu vyprávění postavy průběžně zapomínají, co dělají, proč to dělají, kde jsou a kdy už konečně dostanou něco k jídlu. Minna Lindgren zkrátka hýří vtípky o plánech, jak si kdo s kým na stará kolena povyskočí nebo jakou si kdo odkud přinesl novou chorobu a u toho to víceméně zůstane až do posledních stran. Jenže namísto toho, aby se člověk strachoval o hrdiny - zda jim padouši neublíží - spíše odpočítává každou vteřinu, po kterou se ještě udrží na nohou. Ale zase se musí nechat, že ta atmosféra neustálé nejistoty komu věřit a komu ne, je po všech stránkách parádní. Jen mi z ní spíše běhal mráz po zádech, než že bych trnul napětím. Protože tohle není špionážní thriller, ale vize reálné budoucnosti, která pravděpodobně čeká nás všechny.

Podle anotace se mi zdálo, že audiokniha bude napínavá a vtipná. Opak je pravdou, bohužel. Příběh je zdlouhavý, nudný a po celou dobu se mi nepodařilo se do audioknihy opravdu zaposlouchat. Jediné, co stojí za zmínku a zaslouží si velkou pochvalu, je výkon interpretky. Ale ani ta nemohla zachránit to, co se zachránit nedalo. Pro mne naprostá ztráta času. Je to první audiokniha, která mě zklamala až do této míry - a že mám přečteny (plus naposlouchány) stovky knih.