Ani minuta ticha

námětově mi taky hned naskočila Elšíkové Pacanka, akorát že Labudové Irena nepatří ke generaci Z, ale musela se narodit v polovině 80. let - podle nepřímých odkazů v textu se příběh odehrává cca v roce 2005 (žádné sociální sítě a chytré telefony, hudba se pouští z CD, nakupuje se v řetězci Carrefour, který skončil v ČR roku 2006 a prodejny převzalo Tesco), nicméně přes tuto časoprostorovou blízkost jsem se vůbec nechytal, s Ireniným myšlenkovým světem jsem se úplně minul = z desítek v textu zmíněných písní a interpretů neznám ani jednu název si interpretuju právě od toho množství odkazů na hudbu, kterou Irena neustále poslouchá, snad i jako metaforu snahy o přehlušení (všeho marného)? Irena jednoho rána jede na fakultu a v tramvaji si položí otázku, proč vlastně, že všechno je marné, vrátí se domů a od té doby jen vegetí v cyklu práce - pařba - kocovina - práce, přičemž pravidelně referuje o detailech svého menstruačního cyklu, "supermarketovém" jídelníčku, oblíbeném playlistu, množství a druhu zkonzumovaného chlastu a drog a pocitech při vylehávání v posteli a čučení do stropu; dějová linka se točí kolem vztahů lidí v komunitě podobně přežívajících postadolescentů, zvlášť když se některý najednou ztratí, zmizí, odejde... snad snaha o změnu? i Irena si jednoho dne oholí hlavu a pokusí se odjet do zahraničí, ale pak se vrátí do své postele takové a podobné příběhy je těžké originálně ukončit a dát jim smysl/poslání, u Labudové kvituju, že to není obligátní těhotenství a "vítání nové generace"

Tapetář byl skvělý! Lada u ledu zvláštní. Jak u mě zabodovala autorka s novinkou Ani minuta ticha? Výborně! Touto knihou vás provede Irena a její kamarádi a kamarádky. Všichni jsou free a chtějí si užívat života. Večírky, pařby, drogy, alkohol. Ale je tohle skutečný život? Nebo je jím ta bolest, která se skrývá uvnitř, samota a tíseň? Tohle byla vážně jízda. Od prvních řádků mě příběh pohltil. Je to neskutečný příval slov, který se valí jako lavina a vezme vás s sebou. Nenechá vás ani nadechnout a celé vás spolkne. Není tu ani malá pauza, která by vám dovolila vystoupit. Autorka je toho plná a je cítit, jak to musí ven. Čtenář tu musí být připraven absolutně na vše. Je to divoký život plný drog, život plný bolesti, plný hledání sama sebe, ale i ztracených přátel. Pro někoho šokující, pro někoho nechutný, nepochopitelný a nepředstavitelný, ale přesto všechno skvěle napsaný. Atmosféra je tu vylíčena tak, že budete s Irenou prožívat její život se vším všudy. Vůbec jsem netušila, co přijde dál, vnímala jsem text jen tady a teď a kdybych nemusela, tak knížku vůbec neodložím a přečtu ji od začátku až do konce bez zastavení. Nebude to knížka pro každého, ale kdo si k ní najde cestu, bude nadšený. Myslím, že je skvělé, že vyšla u Odeonu, a právě čtenáři „odeonek“ ji ocení nejvíc. Celou dobu jsem si říkala, že to nemůže být skutečný příběh, ale obávám se, že je přeci jenom reálný. Je tu ukázaný děsivý obraz dnešní doby a donutí tak k čtenáře k zamyšlení, zda to takto skutečně mezi mladými chodí a kam to může zajít dál. Netuším, jestli jsem dala dohromady všechno, co nám autorka chtěla říct, ale rozhodně mě čtení moc bavilo.