Alicina Síť

Zuřila válka. Chtěly bojovat. A jaký boj nakonec svedly! „Postupuj jako s rovnicí. Rozlož ji. Najdi X,“ opakuje si studentka matematiky Charlie pokaždé, když se dostane do úzkých, a to se jí poslední dobou stává často. Neplánovaně otěhotněla, což pro svobodnou americkou dívku z jejích kruhů znamená společenskou diskvalifikaci. Na jaře 1947, kdy je panovačnou matkou zavlečena do Evropy na diskrétní potrat, se rozhodne cesty využít k něčemu zcela jinému: k pátrání po sestřenici Rose, která se ztratila v nacisty okupované Francii. Zanechá nic netušící máti v hotelu a vydá se do Londýna požádat o pomoc někdejší špionku z první světové války Evelyn Gardinerovou. Zatrpklá stárnoucí alkoholička sice nejeví chuť spolupracovat, jenže i ona se potřebuje vypořádat s démony minulosti. Nevyřešené hádanky bují jako plevel v kráteru po bombě a Charlie zjišťuje, že život není matematická úloha se správným či špatným řešením… Román byl inspirován osudem francouzské agentky Louise de Bettignies (1880–1918), nasazené během první světové války proti Němcům pod krycím jménem Alice. Takřka neuvěřitelný, a přece skutečný příběh vyvolává pocity napětí a strachu, jež se snoubí s nadšením. Kniha se stala bestsellerem New York Times, USA Today a Globe Magazine a herečka Reese Witherspoon pro ni horovala ve svém čtenářském klubu. „Když si uvědomíme, že čteme o době, kdy ženy v Británii neměly volební právo, je zajímavé, že tajné agentky směly podnikat nebezpečné mise za nepřátelskou linii. Poprava Edith Cavellové, ošetřovatelky Červeného kříže a britské špionky, nám důrazně připomíná, že nešlo o pouhou hru.“ – Judith McKinnon, spisovatelka. „V příběhu plném napětí se prolínají osudy dvou nezdolných žen. Nechtěla jsem, aby skončil.“ – National Public Radio. „Zábavný i srdcervoucí příběh o málo známé válečné kapitole je příznačný nesmírnou obětavostí.“ – Stephanie Dray. „Román Alicina síť poskytuje cenné ponaučení, že nenávist nás mění v temná stvoření.“ – Cherelle, aboltoutofthebook.wordpress.com. „Pouliční lampy dovnitř skrze záclony vrhaly tlumené světlo, jež částečně osvětlovalo tmavou chodbu. Spatřila jsem vysokou ztrhanou postavu, rozcuchané vlasy, ohnivý konec zapálené cigarety. Odlesk světla od hlavně pistole, která mířila přímo na mě. Měla bych být vyděšená, ochromená šokem, pistolí a vulgární mluvou. Jenže poslední zbytky té znecitlivující mlhy ve mně vymetl vztek a já se zvedla i v potrhaných punčochách. „Hledám Evelyn Gardinerovou.“ „Nezajímá mě, koho hledáš. Jestli mi neřekneš, proč mi do baráku vpadla zatracená Američanka, zastřelím tě. Jsem stará a opilá, ale tohle je luger ráže devět milimetrů, pé nula osmička, ve vynikajícím stavu. Na tuhle vzdálenost ti ustřelím temeno opilá jako střízlivá.“ – ukázka z knihy