Pri cteni mate pocit, ze jste se ocitli v nekonecne smyčce teleshopingu s Horstem Fuxem, ktery vam nabizi bezkonkurencni výrobek, ktery proste musite mit! Vse je navic prolozelo pribehy stastnych maminek, ktere po aplikaci produktu zjistili co je s ditetem v neporadku a co je potreba zmenit, stejne jako se bajecne vyspite s novou matraci Dormeo. Ja se nedovedela nic. Na jedno strane mate napsano, ze deti nemate pred spanim chovat, aby si na to nezvykli a hned na druhe strane je, ze nespi mozna proto, ze nejsou unavene a je potreba je unavit chovanim, hranim a treba i televizi...

-pokračování- Hlavní teze, co autoři tvrděj o nočním buzení, zní, že děti v noci brečej proto, protože jsou závislý na nějaký uspávací aktivitě od rodiče. Je normální, že se člověk i dítě v noci xkrát vzbudí, ale děti, který se uměj uspat samy, se prostě uspěj, aniž by k tomu potřebovaly zásah rodiče, zatímco ty druhý si musej vynutit pomoc. Celou knihu teda autoři s tímhle operujou a uváděj milion příkladů z jejich praxe, jak metoda vyřešila jejich problémy. No, podle mě se mnohý děti uspávaj samy (i když nebude to mnohem častějc spíš náhradním prsem - dudíkem?), ale vůbec to není tak, že by se naučily tak brzo (během pár dnů) usnout tak rychle a i když to ve svý podstatě uměj se uspat, tak v noci stejně mnohdy brečej, tak kde je teda problém? Navíc třeba by podle toho, co autoři píšou, mělo dojít k tomu probuzení a přechodu do dalšího hlubokýho spánku asi 3, 4 hodiny po usnutí. Jaktože se tolik dětí probouzí až třeba za 5, 6, 7 hodin od usnutí, přičemž to první (nebo několik prvních) kritický vzbuzení normálně přejdou samouspáním, zatímco pak už potřebujou zásah rodiče? Možná když si to přečtete opravdu ze začátku, nebo když potomka teprve čekáte, tak si z toho vezmete něco, co vám pomůže nastolit lepší spaní tak nějak docela hladce. Ale pokud jste už dítě naučili, že ho musíte uspat, bez protestů se to nejspíš nemůže obejít. Jenže půlroční dítě na to teda podle mě musí pěkně čumět. Vaše slova o tom, že je to v pořádku, že tam jste s ním, mu asi moc klidu do duše nepřinesou. (Spíš to přes svůj řev a amok vůbec nebude vnímat, žejo.) A pokud se bojíte, aby děcko nemělo strach (když ho najednou necháváte samotnýho v pokoji v postýlce řvoucího, přičemž tam chodíte po urč. časovejch intervalech mu říct, že je to ok), tak cajk! Sedněte si v daný místnosti na židli a v časových intervalech za ním choďte a jinak tam prostě jen buďte mlčky. No super… Dítě možná nebude mít strach, ale asi docela pěkně nechápe, co se děje, že tam prostě sedíte jak pecka a neodpovídáte na jeho volání. Nevim, jestli odmítnutí, nebo nepřijet je o tolik menší zlo, než strach. Jako je fakt, že takovýty pětiletý děti, který v noci ještě vyžadujou flašku, to už si asi nějakej zásah žádá (pokud to rodičům vadí). A nějaký extrémní případy, jako buzení 7x za noc taky. Ale určitě bych zkusila nejdřív všecko možný jiný, než přímo doporučovanou metodu. Mnohdy asi dost pomůže i překopání režimu dne. O tom se v knize taky něco dočtete. A někdy nepomůže nic. Jen vydržet. Pokud nebudete chtět hnedka aplikovat vyřvávací metodu, tak vám krom nastavení režimu dne moc věcí nezbejvá. A i ten nabídnutej režim podle mě mnohdy vůbec nezafunguje. (Jakože pokud se vám dítě budí moc brzo, tak ho dejte spát pozdějc a naopak...) Třeba naučit dítě oddělit večerní krmení a samotnej uspávací rituál a usnutí - no vážení… Nevim, jak je půlroční dítě naučený večer na koupání-oblíkání-krmení-spaní schopný se jen tak v pohodě přeučit na to, že si ještě po koupeli a jídle bude v pohodě půl hodiny hrát…? :D Někdy je dítě i do těch 7 večer umění udržet jakžtakž naživu neukňouraný, a ještě ho srát s nějakou zábavou po jídle… Jako, určitě, to stejně musí přijít, ale rozhodně pozdějc. Celkem mě překvapilo, že o tý únavě večer se v knize nezmiňujou. (Komu to nestačí, má to dospat přes den - haha, ale poslední bdění před hlavním spánkem by mělo bejt min. 4 hodiny.) Nebo se to samo zlepší s tím, jak líp spací dítě má vydatnější spánek a třeba vlastně delší přes den? Kdoví. A ještě jedna zajímavost, autoři sami, byť spíš nedoporučujou spaní dětí v posteli s rodičema, protože takový děti maj horší spaní, uznávaj, že to platí jen pro naši kulturu, protože v jinejch je to zcela běžný a přitom ty děti spěj zpravidla velmi dobře… :D Aha? A sme asi u jádra věci. Čím to teda je? Spěj s prsem v puse celou noc?:D Nebo maj naše děti problémy se spaním z úplně jinejch důvodů, než z nedostatečný samostatnosti, žejo… To jen tak na okraj, asi koncept kontinua, kterej je v porovnání s filozofií týhle knihy jako nebe a dudy… :))) Jo a ještě jedna věc... Docela mě zaráží to jakoby sebevědomí autorů, nebo jak to nazvat. Prostě nevěřim, že ty metody jsou stoprocentní, a že na všechny fungujou. A i když poprvý zdánlivě fungujou, četla jsem nejednu zkušenost, že po první větší změně, spaní jinde, nemoc, stěhování, ... jsou problémy zpět. Takže jako představa, že tohle ještě budu aplikovat opakovaně.... No děkuji, nechci. Proč v knize není uvedeno, z jakejch důvodů může ono doporučení nefungovat, a co s tím, nebo třeba uvedený jen víc problematický případy, který vyžadovaly trochu jiný řešení, než doporučený? Proč? No protože to sou asi bludy no. A je zarážející, když to jsou teda tak hrozně psychologové a pediatři, že autoři vůbec nezohledňujou a nezmiňujou se o tom, že aplikovat vyřvávací metody třeba kolem 8. měsíce, kdy dítě prochází separační úzkostí, opravdu není cajk (ale vlastně nikdy, žejo). Proto bych osobně ony metody posunula MINIMÁLNĚ až po ní. (Která teda ale trvá u někoho teda mnohem dýl, než jen těch pár tejdnů kolem začátku lezení.) Ale jinak jsem si jistá, že traumatizující to je pro dítě vždycky. Dokud nebude dokonale rozumět vašim slovům. A tehdy už asi pravděpodobně problémy se spánkem mít tolik nebude. Ve všech učebnicícu vývojový psychologie se jistě dočtete, že pláč je přirozenej dorozumívací prostředek pro mimina. Jedinej, kterej maj. Po statisíce let. Ale tyvole socialistická a postmodernistická společnost to z těch nemluvňat asi vytříská, ne?!? Hnus prostě... Nejen, že nebudeme odpovídat na jejich potřeby, ale ještě je budeme už od mimina velmi násilně přesvědčovat, že ono vlastně nepozná svoje vlastní potřeby! Že se mu to jen zdá! Že MY - autorita víme líp než ono samo, co potřebuje! Tak pokud chceme z dítěte vychovat ideálního občana totalitní společnosti, tak prosim... Nekurvěme zbytečně životy našich dětí, naše životy v odezvě na nešťastný životy našich dětí a nepodílejme se na kurvení celý společnosti a světa.