Pohádkové příběhy sesbírali s dvěma stovkami dalších bratři Jacob a Wilhelm Grimmové po celém Německu. Potom je převyprávěli svým současníkům – a setkali se s obrovským úspěchem. Ovšem kořeny těch příběhů většinou sahají mnohem hlouběji, jak už to u lidových vyprávění bývá. Odjakživa byly pohádky zdrojem poučení i zábavy, ale především umožňovaly přímý dotyk s nadpřirozenem, s kouzly, která jsme možná zapomněli a možná vždy účinkovala jen ve fantazii vypravěčů a na stránkách knih. Bratři Grimmové Bratři Grimmové sdíleli názory romantiky na význam lidové tvořivosti. Od roku 1807 sbírali pohádky.základem byla lidová vyprávění z okolí Kasselu a Westfálska, zčásti i sbírky pohádek z 16. - 18. století. Grimmové pohádky upravovali, spojovali krajové varianty, viděli v nich zbytky starých mýtů, která chtěli zrekonstruovat. Pro jejich pohádky je typický rys neúprosné odplaty. Jacob Grimm (1785-1863) německý filolog a pohádkář, studoval práva na univerzitě v Marburku, kde získal zájem o staroněmecké právní památky. Jakob Grimm je zakladatelem vědecké geramnistiky. Zabýval se starými literárními památkymi a historickou mluvnicí. Wilhelm Grimm (1786-1859) německý filolog a pohádkář studoval práva v Marburku, kde pak byl soukromým vědcem. Wilhelm Grimm vydal řadu středověkých literárních památek. Arnošt Goldflam (*1946) V roce 1977 absolvoval studium režie na JAMU v Brně. Během studií režíroval i hrál. V současné době působí jako režisér v divadlech v Praze (Studio Ypsilon, Divadlo v Dlouhé, Dejvické divadlo) a Hradci Králové (Klicperovo divadlo), píše divadelní hry, vyučuje na JAMU a příležitostně hraje ve filmu. Goldflam je autorem více než padesáti her a dramatizací.