Objednávka

Soumrak krále Slunce

Soumrak krále Slunce
E-kniha

65 % (13 Hodnocení)

Soumrak krále Slunce

65 % (13 Hodnocení)

E-kniha - pdf, epub, mobi

rok vydání 2017

Ihned ke stažení

Podrobnosti

O knize

Ludvík XIV., patrně jeden z nejznámějších a nejvýraznějších francouzských panovníků, se po většinu své vlády nacházel ve válečném konfliktu nebo v přípravách na něj. Když roku 1700 zemřel ve Španělsku bez potomků tamější král Karel II., švagr a zároveň i bratranec Ludvíka XIV., rozhodl se francouzský panovník získat...
Ludvík XIV., patrně jeden z nejznámějších a nejvýraznějších francouzských panovníků, se po většinu své vlády nacházel ve válečném konfliktu nebo v přípravách na něj. Když roku 1700 zemřel ve Španělsku bez potomků tamější král Karel II., švagr a zároveň i bratranec Ludvíka XIV., rozhodl se francouzský panovník získat část španělského...
Ludvík XIV., patrně jeden z nejznámějších a nejvýraznějších francouzských panovníků, se po většinu své vlády nacházel ve válečném konfliktu nebo v přípravách na něj. Když roku 1700 zemřel ve Španělsku bez potomků tamější král Karel II., švagr a zároveň i bratranec Ludvíka XIV., rozhodl se francouzský panovník získat část španělského dědictví pro sebe, či alespoň pro některého ze svých potomků. Naneštěstí pro krále Slunce se španělské dědictví rozhodl ovládnout pro mladšího ze svých synů i císař Leopold I., který byl stejně jako Ludvík XIV. bratrancem a po určitou dobu i švagrem právě zemřelého španělského monarchy. Přestože v posledních sto letech docházelo ve španělském království k určitému hospodářskému i ekonomickému úpadku, španělské impérium představovalo na začátku 18. století stále výraznou část evropského kontinentu - vždyť kromě vlastního Španělska k němu byla přičleněna ještě významná část Apeninského poloostrova a tzv. Španělské Nizozemí, dnešní Belgie - a navíc disponovalo množstvím zámořských držav. Ludvík XIV. se rozhodl dosadit do Madridu svého vnuka Filipa z Anjou, který se i přes četné neúspěchy francouzských zbraní nakonec vlády nad španělský královstvím ujal. Poslední konflikt krále Slunce je skutečně již pouhým odleskem slávy dřívějších úspěchů armády Ludvíka XIV., která o padesát let dříve zaskočila svým počtem, výzbrojí a připraveností své sousedy, a současně určitým epilogem vlády krále Slunce. Během války trvající čtrnáct let se Francie nejednou ocitla před naprostou zkázou, nepřátelská vojska v jednu chvíli téměř dosáhla bran Paříže, ale Ludvík XIV. se přes to odmítl vzdát své ideje o rozšíření moci Bourbonů a díky obratnosti francouzských diplomatů nakonec v určitém ohledu zvítězil. Z války o španělské dědictví Ludvík XIV. sice formálně nevyšel jako vítěz, musel přistoupit na nejeden ústupek, ale fakt, že jeho vnuk Filip mohl právoplatně užívat titul španělského krále a získal značnou část španělského dědictví, rozhodně patří k významným úspěchům jeho vlády. 41. svazek edice Polozapomenuté války

Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu

Ve spolupráci s Databazeknih.cz

65%

(13 Hodnocení)

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Populární hodnocení

25.9.2019

1

Fakt hodně slabé... Nevyplatí se kupovat.
12.8.2017

1

Velká slabota. Na rozdíl od nejhorší knihy v této edici, kterou "stvořil" pan Cílek a která se týkala občanské války ve Španělsku je tady alespoň vidět poctivá práce. Nicméně logické a zcela věcné shromáždění faktů (navíc bez širších souvislostí a vazeb) ještě nedělá alespoň průměrně kvalitní a zajímavou knihu literatury faktu. Literatura, byť faktu je prostě něco jiného, než paní Kodetová stvořila....
Velká slabota. Na rozdíl od nejhorší knihy v této edici, kterou "stvořil" pan Cílek a která se týkala občanské války ve Španělsku je tady alespoň vidět poctivá...
Velká slabota. Na rozdíl od nejhorší knihy v této edici, kterou "stvořil" pan Cílek a která se týkala občanské války ve Španělsku je tady alespoň vidět poctivá práce. Nicméně logické a zcela věcné shromáždění faktů (navíc bez širších souvislostí a vazeb) ještě nedělá alespoň průměrně kvalitní a zajímavou knihu literatury faktu. Literatura, byť faktu je prostě něco jiného, než paní Kodetová stvořila. Stejný rozsah informací, které zde přehledně a sterilním způsobem předkládá, by člověk našel na Wikipedii, dokonce by se zde při troše času a trpělivosti dozvěděl i víc třeba o jednotlivých osobnostech zmiňovaných v knize. Tady kromě faktografické části chybí vlastně vše, co podobnou knihu dělá čtivou, na rozdíl od poněkud nudným historickým studiím, které nají své místo a význam jinde. Karel Čapek sice napsal, že kritik je člověk, který píše, jak by to napsal, kdyby to uměl, nicméně tady jsem celkem snadno (na základě porovnání s celou řadou obdobných knih - např. Sedmiletou válkou v Evropě od Františka Stellnera nebo války Mohykánů od Josefa Opatrného) uvést, co mi tady zásadně chybí. Především zde nejsou popsány širší souvislosti (geneze konfliktu má své počátky minimálně ve Vestfálském míru), stav jednotlivých zemí a to, co je odlišovalo - v jakém stavu ekonomicky, kulturně, ale i politicky byly. V celé knize chybí vysvětlení, proč se nakonec prakticky všechny země střední a západní Evropy musely spojit proti Ludvíkovi XIV a čím byla Francie pro Evropu po Vestfálském míru. Francie totiž v té době představovala smrtelné nebezpečí pro celou středozápadní Evropu a Ludvík XIV. byl brutální agresor. Podobně tomu bylo v případě Napoleona Bonaparta, jemuž se na rozdíl od Ludvíka XIV. ono dobytí a ovládnutí prakticky celé Evropy na pár let zdařilo. Autorka se vůbec nezmiňuje o revolučních změnách ve vojenství, nikde není zmínka například o "mohutnění" vojsk, jejich důsledném podřízení státní mašinerii (v tom byl rovněž Ludvík XIV. prvním) a především novém způsobu válčení, kdy komplikovanou výzbroj pěchoty z dob během a po třicetileté válce nahradila křesadlová puška a bodák (bajonet má svůj název v oblasti Bayonne ve Francii), jednotná výstroj vojáků a pravidelná organizace. Jaké tyto skutečnosti měly vliv na strategii a taktiku a jak se to projevilo ve vlastním konfliktu autorka taky zcela pomíjí, stejně jako fakt, jak se vyvinula pevnostní architektura (a proč) a především jakými proměnami prošlo námořnictvo. No, a to, co přineslo toto válčení lidem v jednotlivých zemích, jaké znamenal tento konflikt ztráty a utrpení lidem v zemích, kde se válka převalovala se nedozvíme také nic. Není zde dokonce ani nijak zmíněna vazba na souběžně probíhající konflikt v Severní Evropě (který začal prakticky stejně a skončil ještě o devět let později...) a to je jenom dost obecný a jednoduchý výčet. Psát o konfliktu a nezmiňovat politiku (např. politické uspořádání Republiky spojených provincií nebo Velké Británie po Slavné revoluci v protikladu s uspořádáním Francie podle hesla Stát jsem já) je stejně plytké, jako psát o válečných akcích a nezmínit nic z vojenství. Navíc ekonomika jednotlivých zemí měla zásadní vliv na průběh konfliktu a o tom, jak žili jednotlivé vrstvy obyvatelstva v hlavních zemích konfliktu a co jim konflikt přinesl zde není ani slovo. No a na závěr si neodpustím poznámku na adresu autorky, která dost často používá výraz maritimní mocnosti (Anglie - Velká Británie a Nizozemí), protože jí to asi připadá velmi in a slovo námořní je asi podle jejího názoru příliš obyčejné (i když ho zde taky najdeme)....možná je paní Kodetová dobrý (byť ne nijak tvůrčí historik), ale jedno je jisté, spisovatelka to rozhodně není.
Číst více Číst více

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat