Psychologický román se dvěma příběhy, které se v závěru protnou a to pro mě dost šokujícím způsobem. U této knihy jsem dlouho váhala s hodnocením. Je napsána inteligentně a autorka si dobře poradila s vylíčením psychopatického vraha i s osobou profesora Bottse. Je však velmi zneklidňující, většina postav je odpudivá, nečetla se mi dobře. Kvůli tomu dávám tři *, i když je svým pojetím možná i nadprůměrná. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Asi budete chápat, proč jsem milovala Knoflíka: Někdy mě napadá, jaké to asi je, vnímat svět sestřiným mozkem. Je plný načančaných cukrkandlových myšlenek. Jak se může pořád vznášet na růžovém obláčku, den za dnem, a přitom nevnímat všechno to utrpení, nekonečný proud neštěstí a mizérie ve světě? Jak to, že si neuvědomuje nesmyslnost a marnost lidského pachtění? Hlavu má nacpanou duhami a koťátky, zmrzlinou a cukrovou vatou. Samé hovadiny. Určitě je to nějaký druh duševní poruchy. Musí přece existovat způsob, jak ji uzdravit. Vyléčit tu nemoc. Vidět všude dobro je jen jiná forma deviace. Úchylka. Lízátkový syndrom.

"Strange Days - The Doors" Naprosto děsivě dokonalá kniha, ze které mě mrazilo. Přesto jsem si její čtení užívala. A rozhodně vznáším protest vůči tomu na obálce. "Rafinovaný psychologický thriller, který svou atmosférou evokuje Dívku ve vlaku." Aha. Kde? Až na tenhle marketingový úlet, jsem byla nadšená, čili bych opravila: "Rafinovaný psychologický thriller." Spíš bych trochu šla (kdy už) do té Gillian Flynn, protože autorka nádherně zvládla popsat krásu i v těch hnusných věcech. Což je za mě dar, který každý autor nezvládne. (Píše člověk, kterému se moc líbila Vosí továrna, čili je třeba mě brát s rezervou mé vlastní optiky.) Ty scény s Knoflíkem byly...nemám slov...když už od začátku víte, že... "Přece když si člověk zakryje oči, tak odpudivá scéna zmizí, no ne?" Příběh je vyprávěn ve dvou linkách. (Já osobně nechápu, proč je v rámci anotace zmíněná pouze jedna. Potom je docela těžké tady něco omylem neprozradit!) Jedna linka je vyprávěna v první osobě. O dospívání chlapce s jeho malou sestřičkou, o kterou se stará, protože matka je věčně "jinde" a otec je taky většinou taky "jinde", než se dostane "na ono místo", kde mě vážně mrazilo. Ano, bohužel jsou i takové rodiny. Druhá linka je o Warrenovi, který na dvorku najde oběšenou svojí studentku, ale důkazy říkají, že si tam nepomohla sama, je vyprávěna ve třetí osobě. Zda je to z důvodu oddělení linek (kapitoly se pravidelně střídají a nejsou uvozeny jménem vypravěče) nebo něco úplně jiného, na to si budete muset chvilku počkat, ale řeknu vám jedno. Když jsem se tam v knize dostala, byla jsem lehce v šoku. Nejde o to, že jsem si nepotvrdila hned svou první teorii, jak to je. Protože autorka něco naznačila a celou dobu se snažila tak bravurně odvádět mojí pozornost dalšími a dalšími informacemi, drobnostmi, které mě utvrzovaly v tom, že to tak vážně je. A že jsem na konci koukala a zavřela se slovy: "Geniální! Proč se knize nedostalo větší pozornosti?!" I bez hloupého natahování a zbytečného komplikování. Dobře vystavěný a ještě lépe napsaný psychologický román. Opět se mi vydavatel trefil do noty příběhem, který na první pohled působí nenápádně... PS: asi se úplně neshodnu s ostatními, že jsou v knize pouze negativní a divné charaktery. Na mě to tak nepůsobilo...