Islám je skvělá ideologie, bez debaty, naprosto dokonalá pro muže s povahou otrokářů. Vůbec nevadí být hnusný jak kontrola z finančáku ve dni s kocovinou a blbější než hranaté kolo: stačí být v muslimské zemi jakž-takž výhodnou partií a rodina vám domluví nějaký ten majetek na dvou nohách, s párem rukou, očí a pravděpodobně i ňader (kdo to v tom černém pytli se střílnou má poznat). Manželka je od...
Islám je skvělá ideologie, bez debaty, naprosto dokonalá pro muže s povahou otrokářů. Vůbec nevadí být hnusný jak kontrola z finančáku ve dni s kocovinou a blbější...
Islám je skvělá ideologie, bez debaty, naprosto dokonalá pro muže s povahou otrokářů. Vůbec nevadí být hnusný jak kontrola z finančáku ve dni s kocovinou a blbější než hranaté kolo: stačí být v muslimské zemi jakž-takž výhodnou partií a rodina vám domluví nějaký ten majetek na dvou nohách, s párem rukou, očí a pravděpodobně i ňader (kdo to v tom černém pytli se střílnou má poznat). Manželka je od kolébky vychovávána být pokornou služkou, pečlivou hospodyňkou a vagínou k výrobě potomků. Jestli má ke své škodě více než půl mozku deklarovaného imámy a nevyhovuje jí být závislá na libovůli páníčků, nedejalláh by chtěla od života něco víc, než být přidušenou, zapařenou loutkou v hábitu, potom má dotyčná vážný problém. Není se komu bez obav svěřit, nikdo jí nepomůže, vina za cokoliv vždy padne na její hlavu a „zostudit“ svého manžela či rodinu se může rovnat rozsudku smrti, který příbuzní osobně a ochotně vykonají.
A zatímco v zemích pod knutou Islámu ženy zoufale přemýšlejí, jak se zbavit okovů a roztáhnout křídla, jinde svoboda vychovala pipky, které si volnosti neváží, dobrovolně vlezou do hidžábu a svůj statut podřadné otrokyně fanaticky brání proti „zlým“ jazykům kritiků ideologie Proroka Mohameda.
Dokud Rana Ahmad popisuje ufounské zvyklosti na planetě zvané Saúdská Arábie potažmo Sýrie, četla jsem s úžasem a zájmem, jakkoliv autorka není zrovna spisovatelka. Skáče od jednoho tématu k druhému, od dětství k dospívání a zpátky, často se zbytečně opakuje, textu chybí řád. Z celého srdce jsem Raně přála únik z té úchylárny, do jaké se narodila. Útěkem to začalo skřípat: že se veškeré drama odehrávalo jen v její mysli, O.K., nač přikrášlovat skutečnost. Ovšem v první bezpečné zemi se cítila nepříjemně, azyl jinde jí udělen nebyl a tak se vydala do Evropy nelegálně. Jakmile se nesetká s vřelou, vítající, nezištně pečující náručí (přičemž jich nachází překvapivě mnoho), hned si stěžuje. Srbští a slovinští celníci byli při transportu směr „země zaslíbená“ nevlídní, no hanba! V Německu migranti dostávají pouhých 30 eur na den - po nákupu šamponu a pleťového krému je zděšená, jak málo jí zůstává na jídlo. Sice je o ni postaráno, má spoustu různé podpory a může celé dny trávit v knihovně, pořád je jí to málo. Raně vadí sdílet ubytovnu s muslimskými muži, co ji obtěžují svými neustálými modlitbami, přičemž jim neváhá dělat naschvály a hanobit jejich víru. Když však svým aktivismem přiláká protimigrační politiky, tak ti jsou hrozně FUJ! Rana je přece pro toleranci, většina muslimů je totiž mírumilovná (akorát se všichni radují z teroristických útoků proti jinověrcům, nevadí jim násilí, nevěřící nepovažují za lidi a podobné maličkosti).
Nějak mi ta kniha v závěrečné třetině zhořkla, příliš v tom cítím kalkul (jak získat azyl? napsat dojemný příběh) a prsty spoluautorů z řad lidskoprávních neziskovek - jejich snahu usnadnit masovou migraci do Evropy. Hlavně nepřiznat, že tito připrchlíci obvykle nejsou ohrožení ani osvícení jako Rana, mentální středověk přinášejí pevně zakořeněný ve svých hlavách a pravděpodobně v nepříliš vzdálené budoucnosti rozvrátí civilizaci, jak ji známe. My, viníci, už budeme prdět do hlíny; cedit krev a slzy budou naši potomci. Proč? Protože pocit viny zbavil Němce pudu sebezáchovy, vrhli se od jedné zdi ke druhé a stáhnou (zase) celý kontinent sebou. Kéž se mýlím...
Číst více
Číst více