Hned jak jsem si poprvé přečetla, o čem kniha je, věděla jsem, že si ji chci přečíst. Ale pravdou je, že jsem čtení oddalovala. Asi proto, že jsem se bála, že to na mě bude moc. Přeci jen to je pohled muže, který umírá, a chce se naposledy rozloučit se svým synem. A přestože ví, že se o něj má kdo postarat, je to trochu jiné. Protože jeho syn není normální kluk/chlap. A k tomu rozloučení si vybere činnost, která asi záleží na pohledu každého z nás. Jestli je k něčemu nebo k ničemu. (Kniha je označována jako dystopická fikce.) Taky jde o tu cestu, o ten čas spolu. A poznání. Možná proto to nebude kniha pro každého. "Děje" je tady prostě míň. O to víc poznání a sebepoznání. O poučení z příběhů ostatních, které na své cestě za sčítáním poznají. Moc se mi líbil ten neurčitý popis cesty a tomu odpovídající zpracování v rámci kapitol. A celkový design knihy, včetně krásné obálky. I ta mapka v deskách. V závěru je poznámka autora a taky rodinné fotografie. Což jsem ocenila. V doslovu je taky jasně psáno, proč kniha vznikla, kvůli komu vznikla. O to víc mě mrzí, že je to první od autora, která u nás vyšla. Přeci jen, není pro každého, tak by mě mrzelo, kdyby od ní čtenáři byly proto odrazeni. Potažmo ti, kterým se líbila, kdyby se potom stalo, že jeho další knihy u nás nevyjdou. Proto čtenáře neproklínám a nízké hodnocení chápu. Mrzí mě, ale chápu ho. PS: pro sarekaslukova, proč není číslem řečem věk syna, je pochopitelné z doslovu autora...a že je už dospělý je napsáno hned na straně jedenáct...a proč není poznat z vyprávění, že je dospělý, je přeci jasné proč...

Trochu zvláštní kniha, nečte se zrovna lehce ani rychle, ale stojí za to. Je to taková podzimní melancholie, ačkoliv ukazuje život s dítětem, které má Downův syndrom, jako spokojený a šťastný v rámci možností. Jejím cílem je ukázat, že i tito lidé a jejich nejbližší nemusí tuto diagnózu brát tragicky a hroutit se. Jen prostě budete žít trochu jinak. Otec a syn putují po své zemi a provádějí sčítání lidí, které stejně neberou moc vážně, jde spíš o cestu, kterou podnikají spolu, čas, který tráví spolu. Otec totiž na konci cesty zemře. Téměř každý jimi sečtený člověk jim vypráví svůj životní příběh nebo nějaké moudro, zážitek, v knize je tak spousta filozofických úvah jen tak mimochodem zachycena v pár větičkách. Za mě asi nejlepší kapitoly byly L - M. Pokud netoužíte zrovna po oddechovce, určitě si Sčítače přečtěte.