Díky této knížce jsem možno o trochu blíže k pochopení, co znamená péče o dítě postižené autismem. Autor to zažil z první ruky a proto je jeho kniha především tak účinná zvláště, když používá cestu humoru. Není to čtení na chvíle pohody, popisy chování postiženého dítěte asi příliš nejsou pro citlivé povahy. Doufám, že se oběma hrdinům vede stále dobře a prožijí spolu hodně moc veselých a dojemných chvil.

Neobyčejný příběh jedné rodiny o autistickém synovi. Autor píše nejen knihu, ale taky blog o výchově svého náctiletého syna . Všude, kde se o něm zmiňuje ho oslovuje "Můj syn." Jeho dítě si to tak přeje. Jeho syn je autista. "Když se narodil , každý ho srovnával s ostatními dětmi. Ale jeho srovnávat nešlo. Každé dítě bylo jako kočičí zlato s falešnými diamanty, ale on? On byl KOH-I-NOOR." Autor hlavně nechtel, aby to byla kniha o autismu, jeho projevech nebo životě s handicapem. Je to příběh o chlapci, který je autista. Očima jeho táty. Nic víc .