V palčivém líčení jedné zrady vzdává autor čest Irům, kteří tvrdošíjně bojují za svou svobodu a důstojnost. Jednaosmdesátiletý Tyron Meehan čeká ve vsi Killybegs na smrt. Neví, kdy a jak zemře, ale je si jistý, že to bude právě zde, v místě, kde žili jeho předci. A zatímco v alkoholovém opojení čeká, vypráví o všem, co prožil: o krutém dětství v nepředstavitelné chudobě, o německých bombách padajících na Belfast, o svém vstupu do IRA, o vězení, o lásce a o tom, jak se ze všemi hýčkaného a obdivovaného bojovníka stal nenáviděnou osobou, když Angličané odtajnili jeho spolupráci s nimi. Proč ale zradil? Sorj Chalandon zde dává skutečnému muži, jehož příběhem se v knize inspiroval, možnost obhájit se ústy románového hrdiny v krutém, dojemném a velice lidském vyprávění o bezbřehém přátelství. A mimochodem i o tom, jak nemilosrdně britská moc zabíjí a nechává umírat své politické protivníky. Sorj Chalandon (*1952) pracoval v letech 1973–2007 v deníku Libération a od roku 2009 působí v satirickém týdeníku Le Canard enchaîné. Začínal jako karikaturista, později se staral o grafi ckou úpravu deníku a nakonec se stal novinářem. Jako válečný zpravodaj zažil nejrůznější konfl ikty: v Libanonu, v Íránu, v Iráku, v Somálsku, v Afghánistánu... V roce 1988 dostal za reportáže o Severním Irsku cenu Alberta Londrese. Při psaní třetího románu Můj zrádce (Mon traître, 2008) se poprvé věnoval politickému tématu. Inspiroval se třiceti lety reportáží z Irska a ze Severního Irska a svým přátelstvím s Denisem Donaldsonem, bojovníkem IRA a šéfem její politické odnože, strany Sinn Féin. Donald se mu v prosinci 2005 svěřil, že republikánskou kauzu zradil. A protože šlo o příběh velice osobní, z novináře se v příběhu stal pařížský houslař a z Donalda Davidsona Tyron Meehan. V roce 2011 způsobil Chalandon velký rozruch románem Návrat do Killybegs, později ověnčeným Velkou cenou Francouzské akademie. Autor se v něm vrací k příběhu Tyrona Meehana, tentokrát vyprávěnému z jeho pohledu, tedy z pohledu zrádce.