Společenský román. Tři generace žen z jedné rodiny. Příběh velmi rozvláčný, z počátku jsem se ztrácela v postavách, akce v podstatě žádná. Četlo se to dobře, ale dojem to ve mně žádný nezanechalo.

Knížka byla krásná, tam byly tak krásné popisy dnes už naprosto běžných věcí, třeba jako Tenisu, tenisová raketa připodobněná k lívanečníku mě opravdu pobavila. Text měl šmrnc, vtip a štávu, což v českých textech mám pocit není až tak obvyklé. Alma i když byla feministka, tak mi tolik na nervy nelezla, jako třeba Fanny. U Lisbeth se mi líbilo, že uměla vše využít a měla obrovskou vnitřní sílu. Reike byla mě nejblíž a líbil se mi jejich běžný život a měla moc hezký vztah s manželem. Dýchala na mě naděje, je to plné snů, touhy po svodobě....krásné to bylo. Jediné co mi vadilo, bylo, že to místy bylo hodně feministické a to já feministky nesnáším.