Ikarovy monology, sbírka volně propojených textů, navazující svým názvem na autorův předchozí soubor Daidalova zoufalství, je tak jako u řeckého mýtu příběhem synovského hledání svého místa ve světě, snad neúspěšným vzletem na křídlech fantazie, ještě než se pojivý vosk definitivně rozpustí a tělo dopadne do vln nemilosrdné smrti. Od pokusu o útěk z maloměsta k umělecké profesi, přes boj s dominantními příbuznými a právo si osobujícími bytnými, až po snové úprky do zneviditelňujícího prostředí, hrdina stále trpí a zoufale dále hledá. My si však jeho pokus o vzlet můžeme vyložit jako příklad, k němuž je třeba vzhlížet a jehož je třeba se s nadějí držet, neboť je dost dobře možné, že ani jiné cesty není…