Vacant značí prázdno a v novém románu Jana Kameníčka je stejnojmenné městečko především prostorem mimo okolní svět, mimo jakýsi Trans – kritické nebezpečí nebo možná pouhou sugesci, před níž se obyvatelé Vacantu schovávají. Rozhodnou se proto zastavit čas, izolovat se od paniky vnějšího světa a přečkat onu životní vyprázdněnost, která si ale stále žádá naplnění. Tato potřeba činu, postoje či alespoň gesta činí z hlavního antihrdiny novodobého Mojžíše, který má vyvést obyvatele Vacantu i sama sebe z prázdnoty, aby se nemuseli klanět portrétu mrtvého starosty, a přitom on jako jediný ví, co je všechny po exodu čeká. Próza si klade nejen znepokojivé otázky, kdo je zodpovědný za smrt starosty a mladé ženy; text je rovněž protkán řadou biblických aluzí, odkazů na Geršoma, Siporu, Jannese Jambrese, motivy viny, trestu, ale také filozoficky medituje nad relativizací řádu, idejí a vědomím konce, protože dnes se všechno dokoná…