Kdo z naší generace by neznal Poštovní schránku, Pokoru nebo třeba Nemocnou milou. Dodnes si některé verše vybavuju neb Wolker byl povinná a přitom milá četba. V Hostu do domu ještě optimistická, nekomplikovaná, třeba i lehce naivní... DNEŠEK Dnešek je jistě nesmírný zázrak, dotkl se vám mého srdce znenadání jak veliká bolest, jak veliká láska — a hned nastalo slavné zmrtvýchvstání, mnoho věcí stoupalo na nebe, kaŽdá čisťounká jako sedmikráska, a moje oči ten zázrak viděly, ale musely zůstati dole zrovna jako ti apoštolé, co potom se rozešli po světě do dálí a každému radostně říkali, Že Pán Bůh se jim zjevil jako člověk. Byl to básník mého srdce. Pokaždé, když se zastavíme v Prostějově na hřbitově za tetičkou a stréčkem, postojíme i u prostého Wolkerova hrobu.

Mé první setkání s básníkem a byl jsem překvapen, jak moc se mi verše líbily. Ukřižované srdce Srdce ukřižované na dřevěném kříži předvčírem zemřelo. I sňali je a do země vložili, slzami zalili a srdce vzklíčilo dnes ráno. Červený květ chodí po zemi a po nebi, Pána Boha velebí v nevěstincích a kasárnách, v předměstských domcích a továrnách a říká celému světu: „Jsem láska a kvetu ranou otevřenou, aby všichni nevěřící železným životem rozbití mohli v ni prsty vložiti Nádherné.