Jednou to přijít muselo. Reynoldsovy zajímavé světy, originální technologie, nejrozmanitější lidské frakce a podmanivé (či odstrašující) vize mi zřejmě zevšedněly. Navíc autor postupně odstavil většinu charakterů, se kterými jsem se byla schopná jakž-takž ztotožnit. Štír coby náhrada za Clavaina pro mě nefungoval, chybí mu charisma (říkejte mi rasistka, je to prostě prase:-)). Aura je zklamáním - ani sympatické děvče, ani podivná entita, jen zmatené děcko trousící nejisté informace. Kuriová je i po tolika knihách totálně bez osobnosti. A už jsem odhalila, jakou roli má nováček Vasko: být za všech okolností za debila. Místo monumentální závěrečné bitvy se Zmary je čtenář nucen zkousnout stručný a poněkud chaotický epilog. Kde se vzali, tu se vzali: Deus Ex Lastura. Možná spisovatel nevěděl, jak to celé smysluplně uzavřít, možná už ho tento vesmír přestal bavit, alespoň tak mi to připadalo. Drobné rozladění dovršilo překladatelské duo, které mě svou prudérností KAKALO k nepříčetnosti. Postavy občas ve vypjatých okamžicích přirozeně fuckují (ověřeno v originále), ovšem v češtině mi PROSTITUOVALY zážitek výrazy jako z „Hochů od Bobří řeky“. Představte si situaci, kdy je hypervepř s násilnou zločineckou minulostí opakovaně peskován, že v přítomnosti dítěte použil slova „hromsky“ či „zasmolený“. K dokonalé přehlídce trapnosti už scházelo jen „do prčic“. Pokud se překladateli příčí užívat vulgarity, případně se snaží čtenáře vychovávat, měl by se zřejmě soustředit na kuchařky, literaturu pro děti a podobně. Nejsem zastáncem nadbytečných sprosťáren, ovšem někdy mají v textu své opodstatnění; preferuji zachování autorského záměru a vetknutí ultrakorektního slovníku do SEDINKY. 66%

Celá série Odhaleného vesmíru je skvost a povinnost, pro každého fanouška sci-fi... Avšak závěrečný díl - jeho druhá polovina - alespoň pro mne vrhá na celou sérii trochu stín. Zakončovat tak skvělé série, jako je tato, určitě není jednoduché. Čtenář od ní čeká něco víc. Něco fantastického, co ho posadí na zadek.... Tady jsem se posadila na zadek, ale spíš rozčarováním, jak to celé Reynolds odvyprávěl. Jako by už toho, co pro mne znamenalo druhý domov, měl dost a chtěl to celé honem ukončit. Naštvalo mě to, protože s hrdiny jsem prožila mnoho krásných chvil a tak jsem se cítila oloupena... Proto dávám pouze 3*. Myslím si, že mohl přidat ještě sto stran navíc a nechat nás některé pasáže prožít, namísto aby je vložil hrdinovi do úst.