Vypůjčená z knihovny. Jedna z mála knížek, kterou jsem vybrala dceři já. Poprvé mi ji četl manžel v těhotenství a já se u ní hodně nasmála:-) Když jsem ji předčítala teď dceři, tak mě pobavila snad ještě víc. Kosprd je chlapeček, který musí na přání maminky začít chodit do školky. Vůbec se mu ale nechce, chce trávit čas s tatínkem v dílně a pomáhat mu s výrobou vzducholodě. „Dřepl si na kolena, aby jeho oči byly ve výšce očí malého Kosprda a malý Kosprd mu co nejlépe rozuměl. „Já jdu pracovat a ty si budeš hrát. Sníš tady príma sváču a večer se uvidíme. Nazdar a buď chlap přece.“ Za tatínkem dveře skutečně zapadly. A tak se začaly dít strašné věci. Kosprd se rozzuřil. Lehl si na zem a strašně řval a kopal kolem sebe a trefil i paní ředitelku. … „To máš zbytečný. Oni si s námi stejně dělají, co chtějí.“ A tak začíná velké přátelství dvou dětí s ne zrovna lichotivým příjmením, chlapečka Kosprda a holčičky Telecí. Skutečně si káply do noty a plánují spolu útěk ze školky. Co všechno se dá zažít ve školce:-) Sama si vzpomínám, že jsem coby školkové dítě při pobytu na zahradě školky přemýšlela, kudy by se dalo utéct… Nechci toho moc prozrazovat, protože kniha obsahuje spoustu skvostných pasáží, u kterých se pobavíte. Bavily mě dialogy a také situační humor. Autorka E. Papoušková nešetří děti ani dospělé. Příběh ještě povýšily povedené ilustrace G. Miklínové. Přečetly jsem zatím 2x. Dcera na mě každou chvíli zavolá Telecí a zeptá se na něco. Už mi to začíná lézt celkem na nervy, to už byla lepší ta Klokanice (Medvídek Pú:-)) Dnes jsme si v souvislosti s knihou poslechly i árii z Rusalky (Měsíčku na nebi)… Při čtení se mi stávalo, že jsem místo Telecí četla Tachecí. Až jsem dostala chuť přečíst si znovu Katyni:-)

Nemůžu jinak, knížka je fakt super. Už dlouho jsem se tak srdečně a nahlas nezasmála :-). "Chlapečku, neřvi, hlasivky ti trpí" "Až vyrosteme, vezmu si tě za ženu. Aby ses už nemusela tak blbě jmenovat " Maškarní: Jen Leuška Kotná byla nešťastná, protože její maminka šla za včelu. A měla velké bříško s Leuščinou sestřičkou a vypadala spíš jako čmelák. Leuška ležela na zemi jako dříve Kosprd a řvala: "Já nechci tlustou včelu!" A tak bych mohla opsat celou knihu :-) Krásná vzpomínka na léta strávená v Mateřské školce, jen tu žížalu jsme kuchařkám do kafe nikdy nedali (i když by si to někdy zasloužily), hold chyběla nám odvaha:-)