Pár desítek slov Mileny Lukešové ve spojení s ilustracemi Jana Kudláčka dokáže spustit usměvavý déšť, vykouzlit duhový den. Nádherně vypointovaná poetika. Knížka si právem vysloužila větší formát - vyniknou ilustrace, zvýrazní se i typografické řešení.

Takové pohlazení po duši! Nejprve jsem si knížku vzala do rukou sama. A nechala jsem se unést tou krásou... Bylo mi nejdřív smutno. A pak dojemně hezky... Pár vkusně zvolených slov, k tomu snové ilustrace a co to všechno dohromady svede! Opravdu se mě to dotklo a hrozně potěšilo. A tak jsem s procítěným přednesem knížku přečetla i Adélce a užily jsme si ji spolu. Ještě nemá tři roky, ale dokázala mi o příběhu povídat, proč smutně pršelo a komu všemu to nebylo milé, a co se nakonec stalo s tou holčičkou, která si s deštěm chtěla hrát... Ponaučení jsme tam určitě našly. Stačí mít oči otevřené a vnímat i ty nejobyčejnější věci kolem nás... Prší šťastně a tichounce.