Ufff… to jsem si zas naběh na vidle s touhle * píp *. Moh by mi někdo * píp * vysvětlit, vo co tu * píp * šlo? Něco tak * píp * chaotickýho nemůže napsat zdravá mysl. Prostě ne. Představte si knížku, která je první půlku prakticky celá vedená formou dialogu a druhou zase z větší části jen popisy. Do toho autor hojně boří čtvrtou stěnu. Ne, moment, on ji neboří. On jí projel tankem, srovnal buldozerem a vystavěl místo ní něco jako Jinosvět ze Silent Hillu. Nějakej příběh tu tedy je. Jakási xtá variace Matrixu, křížená ještě s něčim. To všechno sprskaný do sebe stylem Pejska a Kočičky, co vařili dort a ještě k tomu v druhym kastrolu nějakou dobrůtku, kterou během psaní autor užíval v množství většim, než malym. Ale teď věcně, co mě iritovalo. Věčný přeskakování z jednoho tématu na druhej bez možnosti se trošku zorientovat v ději. Rozhovory nijak neoddělený od sebe. Nesympatický postavy. Jediný, co tohle veledílo omlouvá je to, že autor sám připouští, že je to totální hovadina. Jestli je to cesta do hlubin zhulencovy duše, tak se to povedlo a mělo by to dostat plný hodnocení. Jinak je to imho na odpad.