Zase jedna kniha o důležitosti slov. A paní Tidbeck umí se slovy opravdu mistrně zacházet a stvořila z nich velmi zvláštní a zajímavý svět. Navíc umí zacházet i se čtenářem. Vrhla mě do toho svého světa bez jakýchkoliv informací či vysvětlení a poraď si. Ale vážně mě bavilo postupné odkrývání organizace té společnosti s jakýmsi tajemstvím na pozadí. Jen ten konec přišel trochu moc brzy a byl takový uspěchaný.

Amatka sice má originální nápad, zajímavý příběh a je docela pěkně a čtivě napsaná, něco tomu ale chybí. Jako by tam všeho bylo tak nějak málo, příběhu, vysvětlení, konec je hodně uspěchaný... Přitom ten svět který lidé udržují jen pomocí slov, za cenu drastického potlačení fantazie a jakékoliv změny, je opravdu něco zvláštního a šlo z toho asi udělat mnohem víc. Představte si třeba, jak by si s tímhle tématem pohrál Miéville. Sobí hora se mi od Karin líbila výrazně víc, asi budou jejím hřištěm spíš povídky.