Druhá světová válka začala v září 1939 jako regionální konflikt ve střední Evropě a skončila o šest let později podpisem bezpodmínečné kapitulace Japonska. Za běžným výkladem válečného dění jako dramatického sledu bojových či politických operací je ovšem nutné vidět každodenní utrpení milionů vojáků na frontě a civilního obyvatelstva v zázemí, koncentrační tábory s plynovými komorami, rozbombardovaná města a nekonečné proudy zoufalých běženců. Je relativně snadné sledovat válku na mapách generálních štábů, ale je to jen část pravdy. Její větší díl je ukryt ve strachu útočícího vojáka, ve sténání raněných či v pláči pozůstalých. Autora této knihy bude až do smrti pronásledovat filmový záběr hořící kalmycké stepi s tisícihlavými stády pološílených kozáckých koní, jejichž jezdci nalezli smrt v nepodařené sovětské ofenzívě u Charkova. Onen apokalyptický obraz měl před očima i při psaní této knihy. Druhé vydání je obohaceno o rozhovor se zesnulým autorem, doslov jeho blízkého kolegy prof. Martina Kováře a obrazovou přílohu. Prof. PhDr. Vladimír Nálevka, CSc. přednášel světové dějiny na Filosofické fakultě a Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Badatelsky se zabýval mezinárodními vztahy 20. století, druhou světovou válkou a novodobými dějinami španělsky mluvících zemí. O této problematice publikoval: Kapitoly z dějin studené války (1997), Fidel Castro (1997), Světová politika ve 20. století I, II (2000, 2001), Karibská krize (2001). Jak uvedl profesor Vladimír Nálevka v úvodu této knize: „O druhé světové válce bylo již napsáno a vydáno velmi mnoho knih. Obsáhlé historické práce, vzpomínky politiků, generálů, ale i prostých vojáků, odborné vojenské publikace s technickými parametry dobových zbraní, četné edice dokumentů aj.“ Navzdory tomu však zájem o dějiny i dopady druhé světové války neslábne a – popravdě řečeno – není se tomu co divit. Kromě skutečnosti, že v letech 1939–1945 proběhl vůbec největší vojenský konflikt v dějinách (s největším počtem lidských obětí a s do té doby nepředstavitelným peklem holocaustu; o nezměrných materiálních škodách a o psychických traumatech, sahajících nezřídka až do současnosti, nemluvě), je nutné si uvědomit, že v řadě ohledů stále ještě žijeme ve světě, jehož parametry, s nadsázkou řečeno, nastavila druhá světová válka – abychom uvedli alespoň jeden konkrétní příklad, stačí se podívat na to, které země jsou stálými členy Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Kniha, již čtenář drží v rukou, je výjimečná hned z několika důvodů. Její autor měl zvláštní dar, schopnost (a také, proč to neříci: ctižádost) psát i o těch nejsložitějších tématech srozumitelně, tedy tak, aby mohl kromě odborníků oslovit i ty čtenáře, pro něž je historie celoživotním koníčkem a zdrojem poučení. Psal rovněž s vědomím toho, že „školní výchovou, získanými zkušenostmi a proměnlivým politickým klimatem formované historické vědomí každého jednotlivce je neustále konfrontováno s novými poznatky badatelského úsilí historiků“. Profesor Nálevka proto při svém psaní využíval i nově zpřístupňované prameny z archivů válčících států, které „nejen obohacovaly dosavadní výklad dějin druhé světové války o dosud neznámá fakta“, ale také přispívaly k formulaci četných otázek, například: Do jaké míry se shodovaly oba totalitní systémy 20. století, tj. nacismus a bolševismus, jež se nakonec střetly ve válečném konfliktu? Jaký byl reálný rozdíl mezi nacisty okupovaným Polskem a Pobaltím, které bylo obsazeno sovětskou armádou? Lze vůbec srovnávat nacistickou genocidu Židů se Stalinovým terorem vůči národům SSSR? Legitimizovala účast Sovětského svazu v antihitlerovské koalici jeho imperiální expanzi? A bylo osvobození jihovýchodní a střední Evropy Rudou armádou v letech 1944–1945 skutečným osvobozením, nebo bylo začátkem nové poroby? V těchto souvislostech pak bylo mimořádně cenné, že si profesor Nálevka nikdy nečinil nárok na jedinou, nezpochybnitelnou pravdu, na jedinou správnou interpretaci. Stručná a přehledná syntéza dějin druhé světové války v této publikaci je nejen proto pěkným dokladem toho, jak Vladimír Nálevka pracoval a jak s výsledky své práce seznamoval veřejnost.