Hrdinové knihy jsou muži – všichni takoví, jací by ve skutečnosti opravdu byli – osamělí, frustrovaní, vzteklí, zneklidňující. Všichni se ze všech sil snaží dosáhnout budoucnosti podle svých představ, což se jim nedaří. Budoucnost je nejistá, stejně jako konce těchto povídek. Žádné jednoduché rozřešení, žádné žili šťastně až do smrti. Jak sám autor o svých postavách říká „Myslím, že mě lákají lidé, kteří poráží sami sebe, lidé, kteří touží po spojení, po bezpečném přístavu, kterého ale nikdy nedosáhnou, nebo, když ho mají, zničí ho... Snažím se zobrazit tápající postavy, které hledají vykoupení, tak, aby to bylo uvěřitelné a ne hloupé.“ O autorovi: Wells Tower (35) začal literární kariéru publikováním v internetovém časopise Foodbox, který založil s kolegou z punkové kapelyHellbender, kde hrál na kytaru. Pak našel práci v oddělení městského plánování na Univerzitě Severní Karolíny, kde přesvědčil nadřízené, aby mohl psát alespoň měsíční newsletter. Jak sám říká „Umřel bych pro práci, kde bych mohl psát věty.“ Měl štěstí a dostal práci v časopise DoubleTake, který se zabývá literaturou a fotografií, v němž z pozice nočního hlídače rychle postupoval nahoru. Po přesunutí redakce časopisu následoval jednoho z editorů do The Washington Post Magazine a přesvědčil ho, aby mohl napsat reportáž o lidech od kolotočů. Následovala série reportáží o lidech, jejichž osudy pak inspirovaly i některé z jeho povídek. Jak sám editor The Washington Post Magazine říká: „Jsou to lidé, kteří mají představu o tom, jak by všechno mělo být, ale je pro ně velmi těžké to uskutečnit. Jsou to postavy, které zrovna mají velkou smůlu.“ Mezitím ovšem Tower psal i povídky, které byly publikovány v různých časopisech, např. Harper's, McSweeney's, The Paris Review. Také za ně byl oceněn dvěma cenami PushcartPrize. V roce 2007 vyhrála fikce nad novinařinou a Tower se se svými povídkami rozhodl oslovit nakladatelství Farrar, Straus&Giroux, kde byla jeho první kniha vydána.