Přestože několik textů z této knihy pozorný čtenář bezpečně pozná (a spokojeně zamručí; autor známý svou zálibou v přesouvání textů z knihy do knihy jej nezklamal ani tentokrát), setká se v Doupěti latinářů vůbec poprvé s Ivanem Wernischem-prozaikem. Prozaik však v tomto případě patří do úvozovek, neboť Wernischovi gnómické texty s hrdinným Bedřichem či dehonestovanými velikány českých duchovních dějin, mají svou čirostí, dokonalou mírou slov a nakonec i intencí k poezii mnohem blíž než k próze, jak ji konvenčně chápeme. A dejte si pozor! Než ulehnete mezi stránky, musíte vědět, že Wernischův sametově jemný humor přikrývá hřebíky fakírského lože.