Hodně jsem přemýšlela, co k téhle knize napsat a vlastně si tím pořád nejsem jistá . Ke knize jsem se dostala čirou náhodou, kdy ji myslím Dan z DB sdílel na IG a já si všimla, že toho kluka znám. Že jsme chodili na stejný gympl a dokonce párkrát měli společnou cestu na nádraží a povídali si. A když jsem pak viděla, že podtitul knihy je "o všem, co mi ve škole neřekli", tak jsem hned vyrazila do knihkupectví a knihu ukořistila. Ale jedno vím jistě. Kdybych Milana-Mikyho neznala osobně, knížku bych si nikdy nekoupila. Prostě bych ji považovala za jednu z mnoha dalších knih motivačního charakteru, navíc s pro mě ne zrovna atraktivní obálkou, kterých je teď na pultech obrovské množství. K věci - Ještě nikdy jsem snad nečetla knížku, kde by autor měl tolik sebekritiky. Ale myšleno v dobrém. Tenhle přístup oceňuju. V průběhu jsem si několikrát říkala, že bych si Mikyho dokázala představit na Fuckup Night. A pak jsem zjistila, že jsem nebyla první :-) - Vykreslení náctiletého Mikyho, jako podivína vlastně fakt sedí. A ty jeho pocity naprosto korespondují s tím, jak jsem se v tu dobu cítila já. Rozdíl mezi námi byl ale v tom, že Miky pořád zůstával svým. Já si oproti němu chtěla hrát na ostatní a zapdnout a skončilo to tak, že byla ze mě vyloženě kráva. Na Mikym jsem tu jeho osobitost obdivovala už tehdy. Ale nikdy jsem mu to neřekla. - Chvílemi jsem stejně jako Alena_S bojovala s tím, že mi pořád nešel do hlavy ten boj morálních hodnot a z pohledu čtenáře až obrovské touze a honbě po penězích. Tohle dilema, ale myslím na konci Miky vysvětlil. Navíc to je dilema, který asi řeší mnoho z nás. Chcete dělat něco, co vás baví, co vám dává smysl, ale minimálně potřebujete peníze na základní živobytí, které ve většině případů získáte někdy až ubíjející prací. - Tématika školství a jeho problematiky, je něco, co mě taktéž dlouhodobě tíží, pohled máme stejný, takže v téhle oblasti jsem jela na stejné vlně. Obecně mám myslím podobně nastavené hodnoty, ale naprosto jiný přístup k životu, takže občas to souznění s autorem skřípalo. Knížka se ale čte dobře. Svižně. Celkový koncept má smysl a i když se na první pohled může zdát, že je to od jednoho tématu k druhému, tak se v tom člověk neztrácí. Jeho táta mě učil 8 let dějepis (a ano, je to jeden z nejvzdělanějších lidí a snad nikdy jsem nenarazila na nikoho jiného, kdo by byl tak nadšený do historie a hlavně nikoho, kdo o svém oboru tolik věděl) a být na jeho místě, tak jsem na Mikyho neskutečně pyšná. PS: Docela by mě zajímal Depp Talk s Mikym.. tak snad jednou :-)

Dost inspirativní :)