Nám hodným klukům šly maminky a učitelky dlouho na ruku. V určitém období se ale z „dobré povahy“ stal faktor, který nám brání procházet životem a vztahy svobodně a úspěšně. Napsal Petr Pražák. Čte Martin Minha. Přívětivost nám umožňuje navazovat kvalitní vztahy. Pomáhá nám vyhnout se hněvu a agresi. Dokonce prospívá našemu zdraví – dobráci jsou zdravější. Zároveň ale často trpí nízkým sebevědomím. Naplňují přání druhých bez ohledu na své vlastní potřeby. Muž, který si není vědom syndromu hodného hocha, nemá pevné hranice, a tak dostává od života jednu ránu za druhou. A když občas nějakou vrátí, lituje toho a trápí se tím. Potřebuje a hledá upřímné a hluboké vztahy. Právě tady se nejčastěji dostává do pastí, ze kterých neumí uniknout. Dlouho se nechá zneužívat nebo dokonce psychicky týrat. Aby se hodný chlapec proměnil v dobrého muže, musí: porozumět sám sobě a naučit stanovovat a účinně chránit své hranice. Pečlivě a důsledně prověřovat každého, kdo žádá o jeho důvěru. Vystupovat ze vztahů, ve kterých druzí dobré vychování a dobrou povahu nechápou jako hodnotu, ale jako slabost.