Historie náboženských střetů s církevní inkvizicí devastující národy. Bohatý, výpravný příběh plný záludných pletich církevních úředníků bažících po krvi a majetku jinověrců. Doba tak přetěžká, logika a dogmata byly v procesech bojem o přežití, ve kterém zvůle vždy vítězila. Citace : "F.M.de Silva, složíte slavnostní přísahu, že budete říkat pravdu." Měří se dvě protikladné ideologie. "Položte ruku na tento kříž," rozkáže. "Pane, jsem žid." "Pro toto obvinění vás soudíme." " Takže nemohu přísahat na kříž." "Takový je postup!" otráveně opakuje inkvizitor. "Musíte dodržovat postup." "...Jsem žid a mohu přísahat pouze na živého Boha, stvořitele nebe a země." "Zamýšlíte nám vnutit svůj zákon?" "Budu-li přísahat na kříž, dopustím se první lži." Inkvizitoři stojí před dosud neslýchaným problémem, směsicí pohany a upřímnosti. ...neprokazuje vítězství církve, nýbrž její zneužívání. " Další dílo, které jen tak nezapomenu.

Neuvěřitelný čtenářský zážitek. Kniha je myšlenkově tak silná, že se nedá číst rychle. O přečteném se musí uvažovat. Jde o zápas mimořádně silné osobnosti se zlem, převlečeným za křesťanství v podání inkvizitorů. Děj nás zavádí do Jižní Ameriky, kam z Portugalska směřuje skupina pronásledovaných Židů. Chtějí tu žít, pracovat a doufat, že sem na ně ruka inkvizice nedosáhne. Bohužel, ani po přestěhování z Peru do Chile nebezpečí neunikají. Rodiny Židů jsou za svou víru, přestože navenek působí jako přesvědčení katolíci, dál pronásledovány jako by byly škodná zvěř. Napřed za svou víru trpí otec Diego, po jeho zatčení se jeho rodina začíná rozpadat. Syn Francisco, nadaný, citlivý mladík, se stává lékařem. A také váženým občanem města, dokonce se žení s dcerou guvernéra Cristóbala. Uvnitř ve svém srdci ale čím dál tím víc cítí, že se musí vrátit ke své pravé víře, kterou mu přiblížil jeho inkvizicí zmrzačený otec Diego, kterého po dlouhém hledání našel v Limě. Protože se kál, neupálili ho, ale stejně musel podstoupit doživotní trest a nosit šat kajícníka. Francisco se dostává do tajné skupiny židovské komunity. Je jen otázkou času, kdy je někdo zradí. Bohužel, tentokrát to byla jeho rodná sestra, která se neuměla se svým vymytým mozkem z kláštera vyrovnat s bratrovým přiznáním k židovství. Nepochopila, jak je pro něj životně důležité, že už dál nedokáže žít tak schizofrenně. Tajemství neunesla, její strach z inkvizice byl takový, že to, co jí bratr s důvěrou svěřil, prozradila zpovědníkovi. A ten zpovědní tajemství nedodržel a jejího bratra udal. I pro Franciska si také přišla inkvizice. Tady nastává patrně myšlenkově nejsilnější část románu. Kniha je od samého začátku plná filosofie, ale tady je jasně vidět protiklad čistých a logických otázek, které inkvizitorům Francisco pokládal a tím, jak mu odpovídali. Nešlo jim o pravdu, o pravou víru - šlo jim jen o to, aby pravdu měla inkvizice. Za každou cenu. Je nesmrtelná hanba katolické církve, že se snížila k takovému hanobení odkazu Ježíše Krista, kterého měla plná ústa. Však jim to Francisco pěkně omlátil o hlavu. Náš Jan Hus se taky nebál, taky žádal, aby ho přesvědčili, v čem se mýlí. Nepodařilo se jim to. Stejně tak o dvě sta let později se nepodařilo zlomit pevnou víru a přesvědčení statečného člověka Francisca Maldonado da Silva. Moje první kniha argentinského autora mi vyrazila dech. Bude patřit k těm, na které nikdy nezapomenu.