Bylo to zajímavé. Pravda je, že literární úroveň není oslnivá. U některých věcí jsem přemýšlela, proč je tam autor dává. Přeskakování v čase se mi zdálo trochu zmatené. Zaujalo mě, jak to chodilo a někdy pořád chodí mezi zpravodajci a popis některých příběhů a případů. Při hodnocení je asi čtenář ovlivněn svými politickými názory. Zamyslela jsem se nad postojem člověka, který patří k poraženým ve studené válce. A hodně věcí asi nepochopil. Opravdu sloužil vlasti? Vždyť naši zpravodajci byli podřízeni KGB. V historii hodně lidí "jen sloužilo vlasti a poslouchalo rozkazy." Jenže jde i o to, jaký je ve vlasti režim a jaké jsou rozkazy. A změma režimu znamená i některé personální změny. V tak citlivé oblasi jako zpravodajské služby je to pochopitelné a asi i nutné. Úsměvné je, jak autor "závidí jednomu kolegovi z KGB", který začínal v podobné době a působil v NDR. No, Vladimír Vladimírovič to dotáhl mnohem dál než pan Kubizňák.

Autor popisuje svůj život a práci v rozvědce, v něčem zachází do podrobností (což není vždy pravidlem, srovnám-li se vzpomínkami R. Gehlena). Kdo se zajímá o činnost tajných služeb toho přečtení knížky nezklame.