Už tomu bude více než sto let, co se po vídeňských ulicích potulovala jedna ztracená duše. Tato duše patřila mladíkovi, jehož ctižádostí bylo stát se slavným malířem. Akademie výtvarných umění však nesdílela jeho bezbřehou důvěru v jeho talent a odmítla jej přijmout. Mladík se tak utvrdil v nenávisti ke světu a když se po letech stal vůdcem německého národa, doplatily na tuto jeho nenávist miliony lidí...
Už tomu bude více než sto let, co se po vídeňských ulicích potulovala jedna ztracená duše. Tato duše patřila mladíkovi, jehož ctižádostí bylo stát se slavným malířem...
Už tomu bude více než sto let, co se po vídeňských ulicích potulovala jedna ztracená duše. Tato duše patřila mladíkovi, jehož ctižádostí bylo stát se slavným malířem. Akademie výtvarných umění však nesdílela jeho bezbřehou důvěru v jeho talent a odmítla jej přijmout. Mladík se tak utvrdil v nenávisti ke světu a když se po letech stal vůdcem německého národa, doplatily na tuto jeho nenávist miliony lidí svými životy.
O několik desetiletí později se na jiném místě, ale ve stejném vnitřním pekle, pohyboval po Kalifornii jiný mladý muž s uměleckými ambicemi. V jeho případě šlo o vášeň pro hudbu, ale poté, co lidé ze showbyznysu neslyšeli v jeho písních onu jedinečnost, kterou v nich slyšel on sám, zatvrdil se i on ve své agresivitě namířené vůči těm, kdož měli být zodpovědní za jeho vlastní selhání. Tento jeho postoj připravil o život nejméně sedm lidí.
Adolf Hitler ovládl duše miliónů lidí, Charles Manson si vystačil s několika desítkami stoupenců.
Společně s touto knihou autora Jeffa Guinna jsem přečetl knihy Eda Sanderse a Grega Kinga na stejné téma. Knihy se vzájemně doplňovaly a já si tak mohl vytvořit ucelený obrázek o Mansonovi. Kdybych však měl doporučit jedinou z těchto třech knih, zvolil bych tuto Guinnovu. Autor v ní nelíčí pouze příběh Mansonovy Rodiny, ale čtivě popisuje i dobu, která vytvářela podhoubí pro Charlieho zločiny. Jeff Guinn líčí americká šedesátá léta v mnohem temnějších barvách než v jakých jsem je dosud znal, přitom však moudře poznamenává, že Charles Manson sice skutečně byl produktem 60.let, ale zároveň i předchozích třech dekád, v nichž se utvářela jeho osobnost.
Dnes, téměř padesát let poté, se stává skutečností to, čeho se Mansonovi současníci obávali. Z Charlieho se stává popkulturní ikona, Charles Manson Superstar, podobně jak se tomu stalo třeba s dvojicí Bonnie a Clyde. I oni byli v první řadě především bezcitní vrazi, z nichž se staly v lidovém povědomí mýtické osobnosti. Charles Manson je tak mnohými chápán jako bojovník proti establishmentu, jako součást kontrakultury. Guinnova kniha tomuto náhledu nenapomáhá, ba právě naopak. Manson je zde líčen tak, jak je to jedině možné. Jako psychopat a zločinec. Guns N´Roses mohou nahrávat jeho písničky jak se jim zlíbí, ale čtenáři této knihy již budou navždy znát pravdu o ztroskotanci jménem Charlie Manson...
Číst více
Číst více