Klasický Crichton: detailne si naštudoval originálnu tému a následne o nej napísal knihu. Po Vikingoch, primátoch, džungli, či dinosauroch, prišla rada na japonskú kultúru. Hoc mnohí za tým vidia xenofóbiu a rasizmus, mne to pripadá spiatočnícke; tvrdiť, že Japonci nepáchajú vraždy, je asi rovnaké, ako to povedať o Rumunoch, Islanďanoch, Novozélanďanoch alebo Slovákoch. Hovadina. Autor sa tu navyše nejeden raz prejavuje značne sebakriticky napr. strieľaním si (ehm) do vlastných (amerických) radov čo sa týka vysokej kriminality. Knihu som prvý raz čítal v 9O. rokov ako puberťák a následne som sa k nej s chuťou vrátil v r. 2023. Musím skonštatovať, že je to fakt dobré, i keď paradoxne to stráca ťah na bránku vo finále, kedy to malo naopak najviac schmatnúť čitateľa pod krk. A do chodu firiem sa Crichton zamotáva azda príliš detailne. Vystavuje sa tak riziku nudy. Crichton si japonskú kultúru detailne a fascinujúco naštudoval. Na výsledku je to poznať. Ďalšou témou, do ktorej šliapol, je technika (kamerové záznamy, ich falšovanie atď.). Na počiatku 9O. rokov, kedy tento bestseller vznikol, to bola skutočne nová téma. Kuriózne je, že vyšetrovateľom sa nepáči, že kamerové zábery nesmú byť použité ako dôkaz pred súdom z dôvodu hrozby sfalšovania a napokon sa de facto ukáže, že oni sami sa presne toho istého stali obeťami. Postavy nie sú príliš životné, takto proste Crichton vždy písal, bolo to neosobné a chladnokrvné, ale konkrétne v tomto prípade situáciu zachraňuje, že som neustále mal pred očami filmovú dvojku Connery/Snipes.

Tohle mohlo být mnohem lepší. Crichton zničil velmi dobrý mysteriózní román tím, že z něj udělal něco jako svůj vlastní negativní komentář k japonskému obchodu/kultuře a jejich vztahu s Amerikou kolem konce 80. a začátku 90. let. Některé segmenty knihy se zdají tak přitažené za vlasy, že jde o materiál na hranici konspiračních teorií a nutně potřebují seriózní ověření faktů. Přesto dávám 3 hvězdičky, i když příběh byl dobrý. Tohle má být mystery, ne názorový článek.