Je příjemné, že po téměř čtyřech stech letech od doby, kdy Komenský napsal první verzi své filozofické úvahy, můžeme mít rukou takovéto zábavné zpracování. Tímto způsobem se mohou s dílem seznámit i ti, kteří by po původním díle nesáhli. Jakkoli je původní dílo tak velmi staré, je třeba uznat, že je prostě nadčasové. Při čtení a prohlížení mě napadá, kolik z nás potkalo nějakého Všudybuda a Mámení, kolikrát si necháme nasadit růžové brýle, nebo si je dokonce nasazujeme sami. Navíc autoři dokázali zpracovat klasiku tak, že jsem se při čtení několikrát smála nahlas. Rozhodně při prohlížení těch úžasných obrázků od pana Víška není dobré spěchat, neboť je v nich spousta vtipných detailů. Vtipné a nečekaně současné jsou také nejrůznější repliky jednotlivých postav. Myslím, že studenti se konečně mohou těšit, že poznají klasiku bez toho, aby se museli nořit do starobylého textu. O tom, že si této nezvykle veliké knihy u nás v knihovně asi hodně považují, svědčí fakt, že ji nemají vystavenou jako jiné knihy, ale musela jsem si ji vyžádat ze skladu.

Kniha mě uchvátila. Na první pohled velikostí a barevnou kombinací. Druhé zamilování proběhlo, když jsem knihu otevřela a zadívala se na kresby. Během chvíle jsem si ji pak nesla domů a začala číst a prohlížet. Jednalo se o mé první seznámení s Komenským v dospělém věku, kdy už si mohu vybírat sama co budu chtít číst a nikdo mi nic nepodsouvá. Lituji, že jsem přišla až teď na to, jak se Komenský krásně čte, jak je mu rozumět a jaký to byl neobyčejný člověk ve své době, který ovšem svou dobu předalece překročil. Nyní se těším na další zakousnutí do jeho objemného životního díla.