„Při útěku je vždycky důležité soustředit se na „vpřed“ než si dělat starosti s tím, co máte za sebou“. Tak jdeme do finále a možná přijde i kouzelník........ No, pravdu? To finále nebylo tak strhující, jak by se dalo očekávat. Dokonce i ta poslední pasáž, kdy se konstábl Grant propadne do minulosti byla celkem nezáživná a jakoby vůbec do příběhu nepatřila. Finále bylo jednoduché a až krajně nepravděpodobné a upřímně, spíš vysvobozující pro Nezmar a celou tu partu sehranou. Prostě, vše, co tam ve všech těch příbězích řeší je až moc jednoduše dovyřešeno. Malá ochutnávka: Déšť trochu polevil, ale beton klouzal. Nikde nebylo žádné zábradlí a od nádvoří dole nás dělilo nejméně dvanáct metrů. Uprostřed frontonu byly hodiny s modrým ciferníkem a v dálce jsem slyšel dunění hromu. Chyběl nám už jen DeLorean z Návratu do budoucnosti. A tak už v knize zůstává jen ten britský ironický a černý humor a spousty narážek na filmovou i hudební scénu. A ,což musím vyzvednout, nebyla tu naštěstí ani jedna hláška o Harry Potterovi. Což je dobře, protože spousta čtenářů si pak myslí, že to je H.P. a pak jsou zklamaní, že není. Pro můj vkus je tu až moc zvonů a pak vám ani pan spisovatel nenapíše, jak někteří z těch zvonů dopadli. Nakonec se potácím na prahu vědomí, že mě to sice celé bavilo, ale že to za několik dní totálně zapomenu a hrozí i to, že zapomenu fakt, kam jsem knihy dal, pokud bych měl náladu si to přečíst znovu. Tři a půl motýlka. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Komentář ukončuji velmi poučným citátem, u kterého by se pan Havel asi obrátil v hrobě. Citát: Vyserte se na pravdu a krásu. My máme prachy a máme jich mraky.

„Takže romantik,“ řekl Nightingale. „Což jsou ti nejnebezpečnější lidé na zemi.“ Zvon zazvonil a je konec. Sice nijak ohromující, žádné „Páni!“ se nekonalo, ale ani nejsem zklamaná. Prostě to skončilo. Motiv vyšel najevo, padouch byl dopaden a život jde dál. Celková úroveň série je překvapivě vyrovnaná až do samého závěru. Doporučuji milovníkům suchého anglického humoru, fantasy, architektury a těm, kterým nevadí číst s Googlem při ruce, protože těch odkazů napříč všemi oblastmi, historií počínaje a kvantovou fyzikou konče, je opravdu nepočítaně. Pro mě osobně to bylo příjemné čtení. Vzdáleně mi to připomínalo Gaimanovo Nikdykde. A protože nedořešená Leslyina linka nechala otevřený prostor pro možné pokračování, kdoví... :o)