Třetí díl postrádá svižnost předchozích.Utápí se v odbočkách, vzpomínkách i mlhavých snech a blouzněnich v horečkách. Rozsah mi nedovolil rychle postupovat, při množství postav jsem si musela pomalu dělat výpisky. Bylo v podstatě jedno kde to příště otevřu a začnu číst, ztracená jsem byla pořád stejně. Autorce však nemůžu upřít, že napsala hotové veledílo. Nenásilně jsem se dennodenně nořila do 16.století. Nebylo jediného detailů, kdy bych pochybovala,jestli tam patří.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 382): Ale on si říká, ne, nikdo z nás nevydrží nic. Stačí seškrábnout kůži, a pod ní je řvoucí děcko. Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 545): "...taky bych býval otvíral Stephenovy dopisy, kdybych mohl." A když jsem mohl, dělal jsem to. A dělal bych to pořád. A dělám to. Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 547): "...A zdroj mé špatné nálady nemusíte hádat. Já nejsem žena. Zeptejte se, a já vám to řeknu." Že by mu Fitz záviděl jeho nové úřady? Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 552): Naše líbezná Jana. Po tváři mu teče slza. Jeho lidé začnou zděšeně pobýhat. "Náš pán pláče!" Samozřejmě, vždyť nic takového ještě nikdy neviděli. Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 574): "Po pravdě řečeno," poznamená Norfolk, "jsem nikdy nevěděl, o čem máme s ženskými vlastně mluvit. Jim se nelíbí nic, co se líbí mužům." Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 585): Když dřív opatství potřebovalo peníze, vyrazili mniši na cestu s plesnivou lebkou Jana Křtitele a pár úlomky žlabu z Betléma. Ale když jim ani pak nezačalo v truhlicích cinkat zlato, čirou náhodou pod podlahou objevili pozůstatky krále Artuše a vedle něj kostru královny s dlouhými zlatavými vlasy. Jak s eukázalo, kosti byly velmi trvanlivé. Přežily požár, který zničil většinu opatství. Během let přitáhly tolik poutníků, že Becketův relikviář bledl závistí. Olověný kříž, skleněný kříž, ostrov Avalon: tahali peníze z důvěřivých a užaslých poutníků. Někdo říká, že po zdejší zemi chodil sám Ježíš, a místní obyvatelé tyhle zvěsti podporují: v hostinci U svatého Jiří mají otisk Kristovy nohy, za poplatek si ji můžete obkreslit a ten papír si můžete vzít domů. Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 607): Tvrdíme, že máme rádi skromnost...Ale ve skutečnosti máme radši, když nám děvčata dávají svoji náklonnost jasně najevo. Než se začneme dvořit, máme rádi jistotu, že naše dvoření bude opětováno. Já bych se nikdy neodvážil promluvit na Bess, kdybyste mi ty a Edward Seymour nepomohli. Ženě, která by námi pohrdala, se radši vyhneme." Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 608): A mám dojem, že si nalíčila rty, což je opravdu zvrhlost." Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 623): To byl takový lhář, ten Geoffrey z Monmouthu, vsadím se, že se ani nenarodil v Monmouthu. Vsadím se, že tam v životě nevkročil. Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 640): "Cromwelle,"řekne Jindřich, "mohl byste mít dítě?" To ho zaskočí. "Asi ano," pokračuje Jindřich. "Vy jste z obyčejné krve. Obyčejní muži mívají sílu." Král netuší, jak brzy se obyčejní lidé unaví. Dělník je ve čtyřiceti polámaný a křivý. A jeho žena je vyzáblá a utahaná v pětatřiceti. Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 681): O Clenardově hebrejské gramatice: S jeho pomocí se prý základy naučíte za tři měsíce. Třeba tak dlouho žít nebudu, pomyslí si, ale začít můžu. Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 695): Deset let, myslí si, mi lisovali a zplošťovali duši, až byla tenká jako papír. Jindřich mě mlel a mlel mezi mlýnskými kameny svých tužeb, až mě semlel na prtach a teď už mě nepotřebuje, rozfouká mě vítr. Vladaři nenávidějí ty, u nichž se zadlužili. Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 723): Má.li člověk žít tak, jako by každý den byl jeho poslední, měl by také umírat, jako by měl přijít další den a po něm další. Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 726): Nemá smysl plakat nad rozlitou krví. To je vše, neboť nemám času nazbyt.