Píšu to jen velmi nerada... znáte ten pocit, kdy se vás kniha jak nějak tam u srdce dotkne, trochu vás promění nebo ve vás něco nechá? Ten okamžik, kdy čtete knihu, kterou psal srdcem snad přímo Duch Boží? Tak tohle není ten případ. Tohle psala strojově lidská ruka, lidské oko jí strojově přečte a za minutu zapomene, že něco četla. První část je zhmotnělá ztráta času. Druhá část je praktická, tu hodnotit nelze. Už jen proto ne, že teoretický základ, který by vás motivoval, vedl, zasáhl a proměnil, chybí.

Narozdiel od suchopárnych teologických traktátov konečne ľudská kniha, kde sa autor snaží pozrieť na spovedanie očami bežného laika z druhej strany spovednice, zboriť mýty a obavy. Potešilo, pohladilo na duchu a to už roky nie som kresťan.