Jedna velmi nešťastná duše. Vynikající román, který asi neosloví každého čtenáře, ale mě bude rozhodně dlouho ležet v hlavě. Odvážná, částečně autobiografická zpověď plná vnitřních rozporů mladého Kóčana, člověka, který zápasí se svou vlastní sexuální identitou a touhou zapadnout do konvenční společnosti. Důkladná psychologická analýza jeho duše, odhalení sebe sama, pozoruhodná otevřenost a upřímnost, hlavní protagonista nehledá soucit ani sympatie. Přiznání masky Jukia Mišimy.

Spoiler alert předem - nejedná se o autobiografickou knihu Jima Carreyho, takže jsem se ani po 25ti letech nedozvěděl jestli maska nebo placka. To ale nevadí, dověděl jsem se spoustu jiných zajímavých věcí. A co například? Že gayové to měli v Japonsku okolo druhý světový těžký. To bych si bejval byl tipnul i bez knihy, ale teď už to vím na tuty. Ne že by šlo v knize o to, jak probíhaly naháněčky (policejní, ne rukou!) a veřejné lynčování kluků - Mišima ve své zpovědi vzpomíná na své dětství a své pocity vůči intelektualně zaostalejším osvaleným spolužákům a s tím související vnitřní boj přesvědčování sama sebe, že by přece měl být normální. Osobně fandím všem, kromě Sparty a tak jsem byl nakonec rád, že Mišima jen tak tak vyvázl ze zasnoubení s kamarádovo sestrou. Veškerý děj se vyskytuje v budově a žádný coming out se nekoná. Dřív byla venku určitě dost velká zima v Japonsku a tak se moc out necomingovalo. Queer literaturu vyhledávám pouze náhodou, ale tohle bylo o dost lepší než ta blbost co jsem si omylem koupil v Dublinu, kde blonďatýho Frantíka okrade a znásilní jeho milenec. Pěkné rubato, 7/10.