SPOILER!! Toto je podle mě zatím nejlepší příběh ze série (ještě nejsem u konce) a odskakuje už jen tím, že se tu stane pouze jedna vražda a to ještě víceméně omylem. Ale jinak je to taková malá antická tragédie jako vyšitá. Žena, která milovala a milována nebyla. To je ta nejsmutnější postava. Muž, objekt její touhy a vášně nic netušil, ba vůbec by si to nepřipustil, zato však miloval její dceru. Stal se tak objektem pomsty té zhrzené dámy... aniž by se vůbec kdy dozvěděl... a toto už nelze prozradit ani v komentáři poctivě označeném jako spoiler :-). Bratr Haluin, který se po smrti milované dívky rozhodl pro život v klášteře, se mučil výčitkami svědomí dlouhé roky. Nyní doufá, že pouť do minulosti mu přinese rozhřešení a odpuštění. Proto se pěšky, na nohou zchromlých po těžkém úrazu, podpírán berlemi a provázen naším známým spolehlivým bratrem Cadfaelem, vláčí sněhem a zimou do míst, kde kdysi prožil svůj vztah, aby se tam pomodlil na hrobu své mrtvé lásky... A věří v útěchu a odpuštění. Po všech peripetiích, po chvílích, v nichž někoho drtí pustá beznaděj a někoho naděje že věci snad dobře dopadnou, nakonec všechno zapadne na své místo. Jeden muž ztratí sestru. Jeden muž ztratí naději na manželství. Jeden milující mladík teď už ví, že svoji vyvolenou získá. A jedna stárnoucí žena pochopí, že ačkoliv jí možná bude odpuštěno těmi, na nichž se provinila, její zbývající život bude stejně nakonec podobný jen studenému popelu... Opravdu antická tragédie ze středověké Anglie. Tentokrát to nebylo o chamtivosti a touze po majetku, ale o nevyslyšené, neuskutečněné, pomstychtivou rukou zničené lásce... Tím to všechno začalo... Ještě štěstí, že to zas nakonec dobře dopadlo :-).

Bratr Cadfael je moje srdcovka a Ellis Petersová spisovatelská ikona. A tento případ byl prostě pohlazením po duši včetně několika ukápnutých slz. Začnu obálkou. Asi půjdu proti proudu, ale tahle edice se Mysterypressu ohromně povedla a titulní obrázky jsou krásné a překvapivě vystihující (tedy krom detailu, že bratr Haluin není šedovlasý stařec, ale tmavovlasý třicátník). Příjemný, dokonale vyvážený příběh. Čtenář se může spolehnout na úchvatné popisy jak krajiny, tak dějů i osob (rašící lístky jsou přirovnány k zelenému mušelínu, rozhněvaný mládenec při hovoru „jiskří“, aby posléze „vzplanul“). Ohledně děje jsem si do půlky nebyla jistá, zda se jedná o detektivku či o milostný příběh, což ovšem u Petersové kráčí ruku v ruce. A záhadu nám naservírovala skutečně zapeklitou. Nakonec bych tam vraždu ani nemusela mít, protože rozmotávání pletence osudů zmrzačených v důsledku chorobné marnivosti a nenávisti docela stačilo. A několik zásahů shůry, díky nimž Cadfael odhalil pravdu, bylo nutných, jelikož pachatel skryl stopy opravdu důkladně. Dostávám se k další lahůdce, a tou jsou charaktery postav. Všechny mi ožily před očima, byly sympatické, soucítila jsem s nimi, prožívala jejich trápení, a paní Adelais bych vlastnoručně zaškrtila. Vyhrábnu aspoň nějaký nedostatek. Ano, naprostá absence humoru. Ale všechny ostatní složky působily tak harmonicky, že mi nevadil. Jednoznačně doporučuji.