Fotografický materiál, který shromáždil pan Jaroslav Čvančara, je opravdu znatelný a vydá na několik hvězdiček. Krátké popisky (pod jednotlivé snímky vepsané) jsou čtivé, zapamatovatelné a tak nějak celkově snesitelnější než ta hromada textu. Některé části jsou totiž napsány stylem: otázka – odpověď, jiné jsou jen dlouhým monologem potácejícím se mezi „Pokud si pamatuji….“ a ,,Nemohu si vzpomenout…“. Za nešťastný považuji právě druhý způsob, protože mi dával snadno zapomenout na to, že K. H. Frank hraje o život. Nedobrovolně. Kdyby všechna ta slova měl psát on sám, nebyl by tak ukecaný. Každé slovo by si rozmyslel a spoustu myšlenek by vyloučil. A ač by též pravděpodobně raději líčil skutky druhých a své vlastní činy zamlčoval, byl by stručný. Ale takhle? Vypadá to, že mluvil, mluvil a mluvil, jen aby měl generál Bartík co upravovat (a do čeho doplnit přesná data a odkazy na nejrůznější nařízení a vyhlášky.) Domnívám se, že právě jeho zásah do textu přispěl k mému pocitu zklamání. Postrádala jsem slovní přestřelky mezi vyšetřovatelem a vyslýchaným, při nichž bych se ujistila, kdo je hodný a kdo zlý; a alespoň na chvíli si mohla myslet, že vím, kdo blafuje…. Prostě a jednoduše se z toho vytratilo napětí a to očekávané zahnání do kouta. Byla jsem ztracená a nedokázala jsem muže na obálce vnímat jako ztělesnění zla a nenávisti. Proto jen 3 hvězdy.

Suchá a obtížně stravitelná četba, která vyžaduje patřičné soustředění, pomoci mohou i informace načerpané z jiných zdrojů, a to především v orientaci mezi zde uvedeným množstvím údajů. Výrazně tomu pomáhá zajímavá fotografická příloha a její dobře zpracované popisky.