Už nějaký ten rok Žoldnéře sleduji. U minulého ročníku jsem zmiňoval, že přistupuji k této sbírce s jistým očekáváním, které se mi obvykle vyplní... Tady tomu ale rozhodně tak nebylo. "Odvrácená strana světa" ukázala i odvrácenou tvář notoricky známých Žoldnéřů... V tomto ročníku se sešlo mnoho zajímavých prací - inspirativních, napínavých... Každý nechť si najde to své. Já jsem to čtenářské "své" našel především v povídkách "Hovězí spravedlnost" (kde staří bohové ještě dokáží zasahovat, tam na severu, do života smrtelníků), "Jak vrchní komisař Olič prodal svůj stín za jedno plzeňské" (tajuplná povídka s hororovým nádechem, která se inspirovala pozadím skutečných dějin císařství Rakousko-Uherska), "Otec a smrt" (ve které autor prokázal vskutku dobrý vypravěčský um, ačkoliv si vybral lehce fantasy-cliché téma) a samozřejmě - povídka, která byla zde hostující (a dle které se jmenuje i letošní sbírka), nezklamala ani v nejmenším. Žádnou povídku jsem zde nehodnotil méně než dvěma hvězdami. Ty nejslabší jsem považoval za "Fábulus", ve kterém se pointa skoro utopila v nekonečných dialozích a rozvláčnosti, pak "Cestu za snem", která je takovou tou vtipnou a přes moc jednoduchou, nucenou, pohádkovou povídkou (a ty já opravdu nemusím) a v poslední řadě povídka "Znamení zlata", ve které opět nalézáme vcelku známou šablonu Lindy Koutové - naivní patos, vystřižený jak z jednoduché červené knihovny (fantasy červené knihovny, chcete-li). Celkově... Pro mě byl toto jednoznačně jeden z těch nejlepších dílů "ŽF", které jsem doposud četl. Už u předešlého dílu jsem si říkal, zda-li si od Žoldnéřů nedám alespoň na chvíli pauzu (kupříkladu již ze zmiňovaných důvodů "tématicky se opakujících povídek") - ale jsem vlastně rád, že jsem tak neučinil. Tenhle ročník (2017) stál za to. P.S. ...Málem bych zapomněl! Opravdu obdivuji talent Jiřiny Kmínkové! Naprosto úžasné ilustrace...!!!