Ke sbírkám Žoldnéřů fantazie už přistupuji s jistým očekáváním, které se každoročně vyplňuje. Tento ročník nebyl žádnou výjimkou. V "Lovcích monster" mi povídky jakožto "skvělé" přišly akorát tři, vítězná jako povětšinou, jedna z těch opravdu slabších (ačkoliv ne nejslabší, letos se našli i jiné) a zbytek balancoval někde kolem střední linie, ohledně hodnocení. Ony tři povídky, které bych hodnotil jako nejlepší, byly: "A z prachu povstal..." z alternativní historie dvacátého století, "Podej ďáblovi prst" z období třicetileté války a "Píseň bílé tmy", jejíž děj se odehrává v polovině devatenáctého století. (... A až teď jsem si všiml, co ty "mé vítězné" povídky spojuje. Historie, ačkoliv třeba alternativní, fiktivní.) Všechny byly napsány velice čtivě, zajímavě a každá svým osobitým způsobem. Nebudu se však rozepisovat o jejich ději a jejich kladech zde, v odkazu "Povídky" jsem je už náležitě rozebral... Další takovou velmi zajímavou prací byla i povídka "Román o růži" od V. Mertlíkové. Ale co se týká opačného konce pomyslného žebříčku... Největším zklamáním pro mě byla jen jedna povídka, a to "Ochránci klidného spánku", která hraničila až s patetickou infantilností a naivitou (možná někteří čtenáři desetistránkových, ilustrovaných pohádek pro nejmenší z distribuce W.Disneyho toto ocení - ačkoliv, abych někřivdil, pravda, ocenila to i porota Strak na vrbě a Kristýna Sněgoňová se vyhoupla se svým dílkem až na druhé místo). Ostatní povídky povídky byly vcelku zajímavé, čtivé, některé samozřejmě méně... Každý si najde to své. Jen tento ročník mě utvrdil v názoru, že od Žoldnéřů můžete čekat stále skoro stejnou směs příběhů, které ačkoliv se příběhově liší, stylově a žánrově, když půjdeme více do hloubky, už nikoliv. I přesto - již lepší ročníky zde byly. ...