„Nikdy mě nenapadlo, že se dožiju dne, kdy se z Ricka Grimese stane zasraná bačkora.“ Svazek obsahuje sešity #145 - #150 ze série The Walking Dead. Tady je krásně vidět ta skvělá lidská povaha. Pokud se daří, jsou všichni spokojeni, poslouchají velitele, neremcají (skoro) Pak přijde jedna jediná krize a už se zase všichni hádají. Je mi úplně jasné, že takhle by to v postapo světě fungovalo úplně přesně stejně. Lidi jsou prostě zvířata a vede je jen pud a instinkt. Citát: Vůdce musí bejt schopnej provést cokoliv, co je nutný, aby udržel lidi v bezpečí. A upřímně, nějak nedovedu pochopit, jak se Šeptačům povedlo chytit a zabít dvanáct lidí z Rickovo skupiny. Ti otrlí, co přežili skoro každý útok, si pak nějak podivně nechají useknout hlavy....hmmm. To je jediná věc, která mi v tomto příběhu nesedí. Ale zase na druhou stranu – děj se musí hnout. Přece nebudou hnít na jednom místě, i když ti mrtví už hnijí. Malá ochutnávka: Chceš se vrátit k tomu, jak to bylo DŘÍV?! O tohle ti jde?! Chceš se dostat k Neganovi a zabít ho za to, co provedl? A kde to skončí? Jak daleko hodláš jít? Začneš zase shromažďovat mrtvý ve stodole jako tvůj otec? Do prdele, copak ses vůbec nepoučila?! Krásně povedená je kresba za..., jak to nazvat? „Minutu ticha za mrtvé“. Je dlouhá pět listů, respektive deset stran čísla #145. Citlivější povahy se u toho asi rozbrečí. Mě osobně je líto jedné osoby, ale nebudu spoilerovat – budiž jí je zem lehká. No a protože je tohle celkem brutální a smutný svazek, dávám opět, a už po několikáté, plný počet bodů. Toliko k Rickovo heslu – nezabiješ. Citát: Musíme je úplně rozmrdat za to, co provedli mojí mámě!

Číst tento komiks je jako potkávat své staré dobré přátele. Něco podniknete, popijete, zasmějete se, zabijete pár zombie. Takový normální den... Ačkoliv se tento díl úplně nehl z místa, nedá se říct, že by se tam nic nedělo... Rick se ocitl na tenkém ledě a jeho reakce nepřekvapily jen mě. Přiznám se, že vlastně po všech těch stránkách mám už Ricka trochu plné zuby. Ale na jeho obranu - nemá to jednoduché a někdy se zdá, že ať udělá, co udělá, není to úplně to pravé ořechové a holt se nemůže zavděčit všem. To nejde. Inu uvidíme, kam se příběh posune dál. Očekávám, že to bude opět něco velkého... A taky jsem zvědavá na to, jaké má autor plány s Neganem.... Předpokládám, že ho nenechá na věky věků hnít tam, kde je... Co dodat závěrem? Těším se na další díl :-)