Neznám nikoho, kdo by v naší zemi byl schopen tak jasnou a pochopitelnou formou ukázat, co je štěstí a jak ho poznat v tom, co jest. Mišo Slaninka je skvělý nahrávač v rozhovoru a Anna Hogenová má srdce na dlani, je vřelá, bouřlivá, autentická, svobodná, někdy taky smutná a jindy plná naděje, přibližuje zhoubu konzumu, machenšaft, naši tendenci k opájení se "raušem", jako naplnění existenciální prázdnoty a jako náhrady za cosi, co chybí - za čiré bytí, které nutno vyhmatat z nitra. Připomíná Platona a jiné filozofy, kteří jsou jaksi v běhu reklam lehce zapomenuti. Mně připomíná svým neústupným ukazováním prstem rovnou k měsíci Zen, Jáství Maharišiho, Bruntona a Eduarda Tomáše, bezčasí a také budhistické "rozpoznání matky synem", když se noří individualita do oceánu Bytí, dobře připravena a vědomá v okamžiku smrti.

Přednášky a život paní Hogenové mě velmi zaujaly. Kniha obsahuje mnoho hodnotných moudrých myšlenek, nicméně jsou zabaleny často ve větách a obklopeny výrazy, které jsou pro obyčejného čtenáře divné a mně vadily. Na autorce jde poznat, že se celý život vášnivě věnuje studiu filozofie. Přesto si p. Hogenové velmi vážím a její práci oceňuji.