DOSTAT SE DO ÚSTAVU PRO CHOROMYSLNÉ JE JEDNODUCHÉ. VEN UŽ TO JDE HŮŘ !!! Charlotte se rozhodla, že do něj půjde dobrovolně, ale v "utajení", aby si odvedla domů svou sestru Phoebe. Není to však tak lehké, jak si myslela. Musí spolupracovat s ostatnímí ženami, musí trpět malé příděly jídla, studené nucené koupele, musí se zapojit do práce, chodit na tůry... Tenkrát byly takové metody často používané, což je pro nás dnes naprosto nepředstavitelné, že by se s pacientem takto zacházelo. Charlotte také zjistila, že není všechno jak vypadá, že některé ženy nejsou bláznivé, jen je jejich rodiny nechtějí doma :-( Zajímavé téma, malinko napínavé. Dobře se mi četlo a s koncem jsem byla spokojená :-) Dávám tři hvězdy, protože Dívka v přestrojení byla o hvězdu lepší a za pět u mě stále vedou Polární běsy :-) Autorku jsem si oblíbila a těším se na její další knihy :-)

Líbilo se mi. Jestli to jde tak říct, je to poklidné čtení o nelítostném životě pacientek v psychiatrické léčebně. Nežádoucích příbuzných se tak zbavovala rodina, takže většina chovanek tohoto ústavu žádnými psychickými problémy netrpěla. Problémy začaly být až za vraty tohoto ústavu, jehož léčebné procedury a procesy člověka srážely na kolena. Kniha je o sesterské lásce, o oběti, kterou je tato láska schopná přinést. Jsou knihy, které se mi líbí víc, ale za čas si obsah nevybavím, knihu Žena číslo 99 si pamatovat budu.