Působivá hlavní postava, kvůli které bych se nebál označit toto dílo jako detektivní román pro ženy. Nicméně, zápletka je jednoduchá hlavně zpočátku a následné propojení případu s komunistickou minulostí, románu spíše uškodilo. Zaujala mě, ač je to u detektivního románu trochu od věci, osobní charakteristika prokurátora Teodora. Jeho pohled na život, touhy, které nosí v sobě a velice charismatické chování. Věřím tomu, že jednou autor tohoto románu přestane psát detektivky a vydá se na dráhu společenského románu. Tuším, že tam je jeho parketa. Ale možná už nejsem ten příznivec vyšetřování jako kdysi dávno a proto nedokážu patřičně ocenit kvalitu detektivky. Pointa je totiž poměrně zajímavá.

Tento mladý Poliak ma čím ďalej viac prekvapuje. Jeho detektívky s prokurátorom Szackim majú glanc, svojský drive, atmosféru (takú tú správne negativistickú, ponurú, melancholickú) – ak mám chuť na detektívku, musí obsahovať presne toto. Nič nadsadené, preafektované, pretechnizované, zasa len číra inteligentná dedukcia v duchu tety Agathy, ktorá by s týmto opovážlivým výrokom samozrejme nesúhlasila, keďže ona sa neprehrabávala v archívoch, nepila hektolitre kávy a nebola nútená riešiť vlastné manželské problémy... (stačilo jej k tomu vlastné bystré očko, čo videlo až za roh a obligátna šálka poctivého čaju). Napriek tomu som presvedčená, že by tohto „kolegu“ kvitovala :-). Tak ako ďalších, čo podľahli šarmu jeho písania, aj mňa celkom mrzí, že avizuje s detektívnym žánrom definitívne skončiť, lebo táto karta mu ide. Avšak ako sa sám v jednom interview vyjadril - „nebolo by na škodu trochu mu dôverovať a nechať ho profilovať sa ďalej“ – ja to teda rozhodne skúsim. Niečo mi navráva, že ani ďalšia jeho produkcia nemusí byť márna.