Zaklínač II. Meč osudu

jedeme dál jak jsem říkala u minulého dílu :) po počátečním nadšení a okouzlení, kde jsem až do předposlední povídky byla přesvědčena, že 5 hvězd je málo, protože tak mi sedí Geraltova dobrodružství a svět, to poslední "Něco končí, něco začíná" zmrsklo na 5 :D ten závěr mi tam tak trochu neseděl...nejde jen o obsah povídky, ale i o zůčastněné - kdy tam autor namrskal, co se toho vešlo....ale OK, píše on, ne já, asi to tak chtěl... K jednotlivým povídkám - "Střípek ledu" měla neskutečně tísnivou atmosféru..ten vnitřní neklid, nepokoj, zranění...jako by ani Geralt nebyl zabiják, ale obyčejný křehký kluk..a co Yen ? je jasné, že autor musel vybudovat takhle složitý vztah, protože potkali se, zamilovali a žili štˇastně až do smrti - by mu na moc dílů nevydrželo...a možná by nás ta červená knihovna ani nebavila, že ano ;) takže...byla jsem citově zmasakrována spolu s Geraltem..naopak "Věčený oheň" to celé odlehčil, byla spíše na komickou notu... "Trochu se obětovat" byla fajná, typická Geraltovská a Mistr Marigold tomu dodává tu správnou šťávu..velmi se mi líbil konec, o baladě o zaklínači a básnířce, kde i Marigold projeví své opravdové já..nemusíme vědět, jak příběh pravdu dopadl, ale tím, že to víme, už nemůžeme Marigolda považovat jen za sebestředného proutníka a veselého šumaře...je to prostě správný kluk..a čím dál víc můj oblíbený hrdina :) "Meč osudu" s Brokilonem a setkáním Geralta s Ciri a navazující "Něco víc", kde se vracíme i částečně do Geraltovy minulosti jsou velmi dobr, střípky zapadající do mozaiky tam, kde je jich potřeba..a nebudu lhát, při "Tak jak to říkali, Geralte. Tak jak to říkali. ...Jsem tvůj osud ? řekni! jsem tvůj osud? " jsem měla slzy v očích (a pak šla spokojeně o půl2 ráno spát, poslední si prozíravě nechávajíc na druhý den...) a ještě pár citátů na závěr : "Nee, zašklebil se básník. "Mladá, hezká,, uhrančivé oči - to je mi popis. Takové jsou všechny. Žádná čarodějka, kterou jsem poznal, a bylo jich dost, nevypadala na více než pětadvacet, třicet; přitom některé, jak jsem slýchal, pamatují časy, když jen rákosí šustilo tam, kde dneska stojí Novigrad. Konečně, nač by jim byly elixíry z mandragory. I do očí si je kapou, aby jim svítily. Inu, ženské." "Svatá kniha nám zvěstuje, kázal zaníceně Eyck, "že z hlubiny vystoupí drak, ohavný plaz, mající sedm hlav a deset rohů! a na jeho hřbetě pak pojede žena v purpuru a šarlátu a zlatý pohár bude třímat v dlani a na čele jejím skvět se bude nesmazatelné znamení všelikého a veškerého smilstva! " "Tu znám,"zaradoval se Marrigold."To nemůže být žádná jiná, než Cilie, žena radního Sommerhaldera." "dobře, jak chceš." Mrkl na dryádu. "My jdeme. Když chceš zůstat sama v lese. Ale podruhé, až tě přepadne yghern, nekřič.Princezně to nesluší. Princezna umírá mlčky a důstojně - a předtím si aspoň vyčistí nos. Jdeme, Braenn. Sbohem, Výsosti." takže - za mě super, akce, humor, narážky, sarkasmus, boj, ale i láska a přátelství a také milosrdenství.....doporučuji, a vrhám se na další díl...

Povedená směsice povídek. Nemám co bych vytkla a s radostí se pustím do celé ságy Zaklínače. Už se na to těším...

Druhá povídková kniha, kdy se sedm příběhů pojednává o dobrodružstvích slavného Geralta z Rivie, jeho přítele Marigolda a osudové čarodějky Yennefer. Opět psána velmi napínavě a moc mě zde baví, že je odlehčená vtipným humorem. Jsem velký fanda zaklínačské ságy a proto nemohu hodnotit jinak